Riess Bořek

občan české republiky,

který se rozhodl využít zákonné nabídky státu vybudovat si Fotovoltaickou elektrárnu a na těchto stránkách píši, jak se odstartovala neuvěřitelná šikana a diskriminace mé osoby státními institucemi .

Viz příběh a ostatní přílohy.

 

Ozvěte se mi

borekriess@gmail.com


Kontaktujte mě   +420728137465

Šikana a diskriminace občana energeticko - justiční mafii s krytím státních institucí On- line.

Předně mé osobě v ČR nebyla povolená jediná FVE i přesto , že se tímto oborem zabývám již 17 let ve firmě SOLAR Bohemia s.r.o. a jsem spolumajitelem patentu DE10201816 A1 registrován již 31. červenec 2003 v oboru fotovoltaických aplikaci v Německu.

Je 25.1.2019 a píši tento příběh a v mém případě nelze již tiše a mlčky pozorovat , jak odpovědné osoby a státní orgány manipulují s pravdou , zákony ,spravedlností a důvěrou občana v právní stát.Z dále popsané již 12 leté anabáze je zřejmé , že demokracie a právní stát jsou v České republice pouze prázdná slova .

Příběh začíná cestou do Paříže v roce 2004, kdy se vydávám na 14 konferenci o obnovitelných zdrojích, kde Evropská unie vyhlašuje program na podporu Obnovitelných zdrojů energií v řádech Miliard Euro. V roce 2005 přijímá vláda ČR zákon 180/2005 o podpoře obnovitelných zdrojů ,kde se píše:

Zákon 180/2005 ustanovení §4 shora citovaného zákona, kde v odst.1 je výslovně uvedeno, že "Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatelé distribučních soustav jsou povinni na svém licencí vymezeném území přednostně připojit k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám zařízení podle §3 za účelem přenosu nebo distribuce elektřiny z obnovitelných zdrojů, pokud o to výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů požádá a pokud splňuje podmínky připojení a dopravy elektřiny stanovené zvláštním právním předpisem".

Na základě tohoto zákona a několikaletých zkušeností s výrobou malých fotovoltaických aplikací se s kolegy z firmy FitCrfat Production s.r.o., kde již druhým rokem vyrábíme fotovoltaické panely pro plošné instalace a mimo jiné máme registrovaný patent na výrobu malých fotovoltaických aplikací v Německu ,se rozhodujeme vybudovat své vlastní Fotovoltaické elektrárny a podáváme v roce 2007 dvě žádosti 1MW žádost FitCraft Production a 0.5MW na mé jméno Riess Bořek u ČEZ Distribuce a.s. ve stejné lokalitě Starojická Lhota.

Tyto žádosti byly dne 22.5.2007 zamítnuty s odůvodněním nedostatku kapacity zařízení pro distribuci v místě připojení uzlové oblasti Lískovec, kde podle ČEZ Distribuce a.s. měla být v době podání žádosti žalobce kapacita připojování dalších zdrojů již vyčerpána. V roce 2007 nestála jediná FVE v okresu Nový Jičín !

Protože jsme s důvody zamítnutí nesouhlasili, zahájili jsme správní řízení u Energetického regulačního úřadu a domáhali se , aby ERÚ rozhodl o povinnosti žalované vydat kladné stanoviska k připojení rezervovaného příkonu 1Mw a 0,5 MW dle platného zákona 180/2005, ale Energetický regulační úřad svým rozhodnutím ze dne 3.12.2008,sp.zn. REG 3097/2008-ERÚ, čj.03097-10/2008-ERU můj návrh zamítl. Proti tomuto rozhodnutí ERU jsem podal také rozklad, který byl zamítnut rozhodnutím ze dne 26.2.2009,čj.03097-15/2008-ERU.A to vše v rozporu s již vydanými rozhodnutími ve dvou dalších případech správních řízení probíhajících souběžně s mým.

Energetický regulační úřad vydal dne 16.11.2007 pod sp.zn: REG-3245/2007-ERÚ,rozhodnutí ,kterým ve věci jiného žadatele (FitCraft Production a.s.),uložil ČEZ Distribuci a.s. vydat tomuto žadateli kladné stanovisko k žádosti o připojení a následně dne 13.3.2009 vydal Energetický regulační úřad další rozhodnutí pod sp.zn.REG - 0027/2009-ERÚ, kterým uložil žalované vydat i tomuto žadateli (Ing.Tomáš Szolony) kladné stanovisko k jeho žádosti o připojení.

Velmi podivně se jeví skutečnost ,že mé správní řízení probíhá na ERÚ jehož předsedou je Ing. Fiřt Josef a odpůrce ČEZ Distribuce a.s. zastupuje advokátní kancelář Kořán - Fiřt kde působí syn předsedy ERÚ. Z právního pohledu je takové jednání nutno hodnotit jako podjatost a takové rozhodnutí je tedy v rozporu s nestranným správním řízením a nezákonné!

Žadatel Riess Bořek poukazoval na to,že ČEZ Distribuce a.s vydává v místě totožné lokality a totožné sítě ve stejném období různá stanoviska k žádostem jednotlivých žadatelů o připojení a uděluje kladná stanoviska i v době, kdy v případě žadatele Riess B. tvrdí, že nový zdroj v požadované velikosti není možné připojit z důvodu nedostatečné kapacity distribuční sítě, a to i za situace, kdy v době po zamítnutí žádosti žalobce žalovaná vydala stovky dalších kladných stanovisek k připojení jiných žadatelů na úkor žalobce v objemu stovek MW a všech 7 dalších žádosti pana Riesse v průběhu let 2007-2011 s výkony od 10kW až 20kW na rodinný dům ZAMÍTÁ.

Samozřejmě jsem se s takovým postupem nemohl ztotožnit a podávám žalobu dne 15.4.2009 na Správní soud a 3.11.2009 po dvoustupňovém projednání Krajský Správní Soud zamítá také odvolání a odkazuje mne k Občanskoprávnímu soudu.

S odůvodněním ,že SPRÁVNÍ SOUD není oprávněn a nepřísluší mu přezkoumávat rozhodnutí jediného správního úřadu v energetice ERÚ !!!

A to z jakého důvodu stát tedy zřídil SPRÁVNÍ SOUD a platíme tam desítky soudců .Je to úřad namířen proti slušným občanům aby zabránil řádnému přezkoumání a nápravě nezákonných rozhodnutí státních správních institucí ?

Ano v této době je předsedou pan Judr Baxa a instaluje si FVE na střeše RD a jim vedený správní soud odmítne přezkoumat rozhodnutí jediného správního úřadu v energetice v ČR. A já se držím prohlášení p.Baxy v mediích , že když jsou porušována práva občanů , tak se mají svých práv domáhat.

Nezbývá než se obrátit na civilní soudy.

V předmětné věci se domáhám svojí žalobou ze dne 19.11.2009 , proti žalovanému Energetickému regulačnímu úřadu zrušení Rozhodnutí ERÚ vydaného pod sp.zn: REG 3097/2008-ERÚ ze dne 26.2.2009,čj.03097-15/2008-ERU a Rozhodnutí ERÚ pod sp.zn. REG 3097/2008-ERÚ ze dne 3.12.2008,.čj.03097-10/2008-ERU stejně jako před Správním soudem.

Svoji žalobu následně doplňuji o dalšího žalovaného, a to žalovanou ČEZ Distribuce,a.s. svým podáním ze dne 12.2.2010 a tehdy také navrhuji rozšíření petitu, kdy se proti žalované domáhám vydání kladného stanoviska k mé žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny 500 kW Starojická Lhota.

Ve své žalobě pak poukazuji zejména na skutečnost, že žalovaná na jedné straně tvrdila, že není možné nový zdroj v požadované velikosti v daném místě připojit, neboť stav v té době neumožňoval připojení jakýchkoliv zdrojů v daném místě a na druhé straně Energetický regulační úřad vydal dne 16.11.2007 pod sp.zn: REG-3245/2007-ERÚ,rozhodnutí ,kterým ve věci jiného žadatele (FitCraft Production a.s.),uložil žalované vydat tomuto žadateli kladné stanovisko k žádosti o připojení a následně dne 13.3.2009 vydal Energetický regulační úřad další rozhodnutí pod sp.zn.REG - 0027/2009-ERÚ, kterým uložil žalované vydat i tomuto žadateli (Ing.Tomáš Szolony) kladné stanovisko k jeho žádosti o připojení.

A dále poukazuji na to,že žalovaná ČEZ Distribuce a.s.vydává v místě totožné lokality a totožné sítě ve stejném období různá stanoviska k žádostem jednotlivých žadatelů o připojení a uděluje kladná stanoviska i v době, kdy v případě žalobce tvrdí, že nový zdroj v požadované velikosti není možné připojit z důvodu nedostatečné kapacity distribuční sítě, a to i za situace, kdy v době po zamítnutí žádosti žalobce žalovaná vydala stovky dalších kladných stanovisek k připojení jiných žadatelů na úkor žalobce a v objemu desítek MW .

Nyní se dostáváme k celé podstatě nekorektního a nezákonného postupu Okresního soudu v Děčíně , konkrétně soudce Mgr. Petra Červinky.Soudce zahájí řízení zadá žalobci vypracovat dotazy na znalce ve věci technických důvodů zamítnutí jeho žádosti a odročí jednání.Poté více jak dva roky nekoná a po třech stížnostech nařizuje jednání , zcela mění podstatu soudního sporu,nepřipouští dříve zadané dotazy znalci , nepřipouští žádné důkazy vyvracející podvodné technické důvody zamítnutí a vykonstruovává zcela novou právní kvalifikaci neurčitého podání a žalobu zamítá.

Citace z žaloby:

V době, kdy žalobce podával svoji žalobu, byla pro posuzování žádosti o připojení platná vyhláška č. 51/2006 Sb.o podmínkách připojení k elektrizační soustavě.

Žalobce je přesvědčen, že nemůže jít k jeho tíži, když v průběhu prokazatelně zjištěných průtahů soudního řízení vedeného u OS v Děčíně, došlo ke změně shora uvedené vyhlášky č. 51/2006 Sb.,a to vyhláškou č.81/2010 Sb.,která nabyla účinnosti dne 1.4.2010 a která původní institut vydání kladného stanoviska k připojení nahradila uzavřením smlouvy o připojení nebo smlouvy o smlouvě budoucí o připojení a následně došlo ke změně vyhláškou č. 16/2016 Sb.o podmínkách připojení k elektrizační soustavě,která vstoupila v účinnost dne 1.2.2016.

Soudce Mgr. Červinka zcela přehlíží skutečnost , že onu výše zmiňovanou vyhlášku a to vyhlášky č. 51/2006 Sb.,a to vyhláškou č.81/2010 Sb účelově a zcela záměrně mění účastník probíhajícího soudního sporu strana žalovaná ERÚ se zcela zřejmým úmyslem znemožnit přezkoumání vlastního rozhodnutí soudem a soudce si musel být vědom této skutečnosti , jelikož tento nezákonný postup mu podsouvá obhájce Mgr. Radek Pokorný, advokát se sídlem Praha, Staré Město a tento soudce také tímto předem vytýčeným směrem vede celé soudní jednání , kdy navíc nutí žalobce přijímat zcela zásadní rozhodnutí v krátkém čase bez předchozího upozornění a vytváří neúnosný tlak na žalobce a jeho obhájce.Závěrem jednání zamítá žalobu z důvodu neurčitého podání a zavádí celý případ cíleně jak sám říká do patové situace , kdy z výše uvedeného důvodu nelze rozhodnutí Správního úřadu přezkoumat.

Z jednání soudce Mgr.Červinky je zřejmé , že bylo postupem soudu záměrně vytvořeno vadné a nezákonné právní rozhodnutí , jelikož neexistuje možnost v právním státě , aby strana žalovaná ERÚ po vznesení žaloby v probíhajícím sporu měnila závaznou vyhlášku, která je předmětem sporu za účelem zabránění přezkoumání vlastního rozhodnutí , aby změna této vyhlášky byla důvodem zamítnutí předmětné žaloby a přezkumu rozhodnutí žalované.

Je tedy zcela prokazatelné , že soudce Mgr.Červinka OS Děčín postupoval zcela v rozporu s logikou věci , právní jistotou, předvídatelnosti soudních rozhodnutí a porušil kontinuitu posloupností dokazování a svým nezákonným postupem a cíleným odkloněním podstaty sporu stranil žalované . Protiprávně zabránil přezkoumání rozhodnutí správního orgánu a porušil práva žalobce na spravedlivý soudní proces dle základní listiny lidských práv a svobod..

Po té odvolání ke KS Ústí nad labem.

Odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem svým senátem s předsedkyní Judr Handrychovou u odvolacího jednání předně sděluje žalobci , že i přesto , že se technickými otázkami soud v prvním stupni nezabýval , tak ona se zabývat bude . Poté ovládne p. Handrychová soudní síň , předčítá žalobu , kdy tento krok má činit obhájce žalobce, výslech žalobce cenzuruje a zapisuje pouze dle svého uvážení a technickými atributy sporu , které byly důvodem zamítnutí žádosti se vůbec nezabývá a potvrzuje rozhodnutí prvního stupně i přes důrazné námitky žalobce , že postup soudce Judr. Černvinky byl zatížen vadou, (změnu vyhlášky provedla sama žalovaná po podání žaloby v průběhu soudního řízení a tím zmařila přezkoumání svého vlastního rozhodnutí nezávislým soudem), a zamítá odvolání.

Zcela stranou pozornosti soudu jak OS Děčín tak KS Ústí nad Labem zůstal i Rozsudek OS v Novém Jičíně ze dne 27.10.2011,čj.13C 66/2010-142, jímž soud neoprávněně zamítl žalobu žalobce Mgr.Petra Žemlíka proti stejné žalované, kterou se domáhal vydání kladného stanoviska ke své žádosti ze dne 17.7.2009 o připojení fotovoltaické elektrárny s výkonem 950 kW v obci Šenov u Nového Jičína, a v odůvodnění tohoto soudního rozhodnutí soud konstatoval,

"Co se týče skutečnosti, že přes popsaný špatný technický stav soustavy, který ze zákona neumožňuje připojení dalších zdrojů, byly do ní další zdroje připojeny, pak zde se soud může jen domnívat, zda to je jen hrubá nedbalost nebo úmysl. V každém případě došlo k nezákonnému připojení dalších zdrojů a tím k nerovnému přístupu žadatelů k připojení do distribuční soustavy".

V průběhu tohoto soudního jednání u Okresního soudu v Novém Jičíně pouze vypovídá soudní znalec na intuitivní otázky soudce, což nelze považovat jako znalecký posudek a přesto , že znalec říká , že není možné připojit další zdroje ,tak soudce popře celé dokazování , ze znalce udělá lháře a sdělí výše popsané a orgány činné v trestním řízení neumí dešifrovat české sousloví "došlo k nezákonnému připojení "!

Zde je nutno uvézt , že v roce kdy běží tento soud , si předseda OS Nový Jičín taktéž instaluje FVE na střechu RD.A taky to těm soudcům nepřijde divné , že vydávají nezákonné rozsudky v rozporu s tím co činí a co je prokazatelné !

Dovolání k nejvyššímu soudu již probíhá zcela zjednodušeně , kdy dovolací soud cíleně pouze přebírá vykonstruovanou právní kvalifikaci neurčitého petitu žaloby a vůbec nemá ochotu zkoumat právní vady již dvou soudních rozhodnutí jimiž jsou zatížená.Změna prováděcí vyhlášky po podání žaloby žalobcem samotnou žalovanou, čímž zamezila přezkumu svého správního rozhodnutí vyšší instancí k čemuž svou právní fabulací dospěl soudce Judr.Červinka v první instanci.A zde se musíme opět ptát je dovolací senát sdružením úředníků a nebo by měl zkoumat celou podstatu sporu a to nestranně? A opět vyvstává otázka jakou motivaci měl tento senát přehlížet tak závažnou právní vadu ,již několikrát opakovanou žalobcem a pořád dokola?

Ústavní stížnost posoudil Ústavní soud tak ,že se vůbec některými body jako práva na svobodu podnikání kde mi bylo postupem ČEZ Distribuce a.s. a ERU zabráněno svobodnému výběru zaměstnání a podnikání a práva na spravedlivý proces nezabýval vůbec.

Zde uvádím na co jsme poukazovali:

zákazu nerovného zacházení, které je garantováno:

čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého jsou základní práva a svobody zaručeny všem, bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "EÚLP"), podle kterého užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

práva na svobodu podnikání, které je garantováno:

čl. 26 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

a práva na spravedlivý proces stěžovatele, které je garantováno:

čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

čl. 6 EÚLP, podle kterého má každý má právo zejména na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech.

III.

Zákaz nerovného zacházení a právo na svobodu podnikání

Zákaz nerovného zacházení, resp. právo nebýt diskriminován nebo nedůvodně znevýhodňován, je jedním ze základních práv, garantovaných jak na vnitrostátní, tak i mezinárodní úrovni. Na vnitrostátní úrovni lze projev tohoto ústavně zaručeného práva spatřovat jednak v zákazu diskriminace ve smyslu již shora uvedeného čl. 3 Listiny, a dále též v obecných principech, na kterých je moderní demokratický právní stát postaven. Dle čl. 1 Listiny jsou lidé svobodní a rovní si v důstojnosti i v právech. Tento princip rovnosti je z hlediska systematiky právního předpisu postaven do čela obecných ustanovení celé Listiny a je jejím základním konceptem. Rovnost v tomto kontextu představuje rovnost v právech i povinnostech a zahrnuje i rovnost před zákonem),...

K ostatním bodům ve stížnosti provedl opakování citací z nezákonných rozsudků soudních instancí před ústavní stížností a opět vůbec nevzal ani v úvahu ,že spravedlivý právní systém nemůže připustit přímý zásah do rozhodování soudu v živé kauze, kdy strana žalovaná zcela v rozporu se všemi právními normami mění po podání žaloby body vyhlášky z cílem znemožnit přezkumu vlastního žalovaného rozhodnutí ve správním řízení a tato změna je následně jediným důvodem zamítnutí probíhající žaloby a zcela cíleně akceptována všemi soudními instancemi až po Ústavní soud a tváři se že je vše v naprostém pořádku .

( Tedy konformní ??? )

Wikipedie- konformní

uzpůsobený, přizpůsobený, odpovídající něčemu, shodující se s něčím, shodný, podobný, souhlasný, jednající podle obecných n. převládajících norem, zvyků či očekávání, kompliantní, poslušný

Tento výklad hovoří za vše. Komu jsou tyto rozhodnutí přizpůsobeny a komu jsou poslušní ?

A zde se musím zastavit a ptát se odpovědných osob , je tohle ještě pořád náhoda , nebo neschopnost právně vzdělaných jedinců. V jakém zájmu si dovolí ignorovat právní normy , zákony , ustálenou rozhodovací praxi ,předvídatelnost právních rozhodnutí a nebo je to záměr zahladit nezákonné činy výše jmenovaných.

Z následujících událostí je zcela zřejmé , že jde o snahu sprovodit celou tuto kauzu ze světa , bez spravedlivého rozhodnutí , tím poškodit mou osobu , zakrýt nezákonnosti nebývalého rozsahu a utajit nehorázné zásahy do mých práv a svobod činěných státními orgány proti mé osobě po celých 12 let.

Ano potvrzením této skutečnosti je hrubý zásah do dalších mých práv a to vykradení doporučené zásilky s žalobou na stát odeslané mou zastupující advokátkou k Evropskému soudu pro lidská práva , kde se neznámí pachatelé dostali k předmětné zásilce, vykradli originální dokumenty a nahradili je zcela jinými s účelem zabránit doručení mé žaloby v předepsaném termínu k ESLP a tím by znemožnili přezkoumání mé žaloby před poslední soudní instancí ,po té kdy selhala justice v ČR. Tento čin je jednoznačným důkazem , že veškeré kroky činěné justičními orgány v ČR byly mimo zákony a v rozporu se Základní listinou lidských práv a svobod a že jsem byl v ČR vystaven diskriminaci a útlaku.

Tímto , ale část kauzy u ESLP ještě neskončila , jelikož jsem pojal důvodné podezření , že pokud tito pachatelé mají k dispozici veškeré originální listiny žaloby na stát ( i s podpisy) , tak je velmi jednoduché manipulovat s nimi i před rozhodováním soudu ,tak podstrčit samosoudci jen část žaloby a nebo vyrobit falzifikát takového rozhodnutí a vůbec žalobu soudu nepředložit.Po vydání zamítavého rozhodnutí ESLP , kdy jsem i přes důrazné upozornění požadoval originální dopis z originálním textem , podpisy a razítkem, jsem jej dodnes neobdržel pouze kopii e-mailem , i přesto , že ESLP uvádí ,že jakákoliv komunikace je možná pouze písemně doporučenou poštou ,nebo faxem a komunikace e-mailem je nepřípustná.Požádal jsem ESLP o nahlédnutí do spisu a dne 18.září.2018 jsem nahlížel v budově ESLP za přítomnosti tří svědků do spisu ,kde jsem zjistil velmi podezřelé skutečnosti . V předmětném spise chyběl CD nosič s podklady rozhodování ERU , má žaloba nebyl originál ,ale kopie, ve spisu chyběl originál zamítnutí mé žaloby , na zadních stranách všech listů žaloby chyběly ochranné znaky,(podpisy advokátky a razítka), a dále ve vykradené první obálce nebyly falešné dokumenty. Již samotný přístup pracovníků ESLP při vstupu do objektu ESLP stráženém jako ve válečné zóně ,(dva ostnaté dráty,dvojí detekční rámy ),a přitom při vstupu po mně a mé partnerce nikdo nechtěl nic, žádná identifikace osob. Po té přesně ve vymezený čas se ve vestibulu objeví dva pracovníci,jeden vypadal jako údržbář a druhá osoba žena, jako sekretářka, a předložili mi spis s protokolem o nahlédnutí , kde nebyly ani celé jména dvou dotyčných a ani by mi neposkytli kopii, kdybych si o ní neřekl.Odmítli komunikovat v Češtině i když je to jejich povinnost.Celá tato procedura a veškeré důkazy ,které jsem získal u ESLP mne přesvědčily , že ani na ESLP neprobíhá vše v mezích zákona a mé obavy o nezákonném postupu v mém případě a negativního ovlivnění celého rozhodovacího procesu mi neznámými osobami u ESLP se potvrdily . Alespoň všechny výše uvedené okolnosti tomu nasvědčují.

Anabáze trestních oznámení.

Podání trestního oznámení bylo další zoufalou snahou domoci se spravedlnosti v trestněprávním řízení.V tomto TO bylo zcela jasným jazykem českým popsáno a zdůvodněno na základě čeho se domáhám zahájit trestní řízení pro spácháni trestného činu zneužití postavení veřejné osoby, kdy státní zástupce konkretně Mgr.Frgal po přijetí trestního oznámení jednoznačně kvalifikoval jednání jako možný trestný čin zneužití úředního postavení a postoupil celou věc z VSZ v Olomouci KSZ v Ostravě Judr Tognerovi , který postoupil záležitost k prošetření Polici ČR konkrétně Mgr.Kpt Ing. Martinátové.Jejich počínání lze kvalifikovat jako nestandardní a zcela v rozporu s doloženými fakty a důkazním materiálem. Judr.Togner prvotním pokusem bagatelizovat celou záležitost posílá TO k doplnění a lehkovážným a nezodpovědným způsobem znevažuje mne jako osobu podávající TO. Poté , i přes mé důrazné upozornění vykonstruuje zcela odlišnou podstatu trestného činu , kdy zaměňuje mne jako osobu poškozenou za subjekt , proti němuž směřovalo trestní oznámení a to za účelem odložit celou věc , jelikož jeho konstrukce logicky musí vést k vyvinění možného pachatele uvedeného trestního činu a tudíž k odložení celé věci.Mgr. Kpt.Ing. Martinátová po prvotní snaze zjistit po pravdě konání možných pachatelů trestného činu zcela otáčí svůj postoj a koná v rozporu s doloženými důkazy, (připojené FVE v tom samém místě připojení, rozsudek Žemlík), a spolu s nemístnými poznámkami typu ,(chčijete proti větru , v padesátých letech také zabírali majetky a museli se s tím smířit ,což nelze chápat jinak než jako vyhrůžku ), přebírá a spoluvytváří falešnou konstrukci trestného činu ,selektuje a zatajuje důkazy s cílem zamezit dalšímu postupu vyšetřování a tímto postupem plní předem vytýčený cíl odložit předmětné trestní oznámení.Ve svém zdůvodnění odložení mého TO nad výše uvedené fabuluje a napadá mou osobu a obviňuje mne ze spekulativního jednání ,kdy zcela pomíjí vědomost že je ji známo , že již několik let pracuji ve firmě , která vyrábí fotovoltaické panely, že vlastním firmu SOLAR Bohemia s.r.o ,která v průběhu těchto 11 let nainstalovala cca 30MW FVE jen ne sobě a že zcela logicky jsem byl jedním z prvních , který měl znalosti a informace o výhodnosti vybudování vlastní FVE i přesto si dovolí očerňovat mou osobu spekulacemi a nepravdami.

Trestní oznámení odloženo.

Z pohledu nestranné osoby nelze hodnotit souhrn těchto pochybení jako nahodilé , ale jako cílené kroky poškodit mou osobu a je nutné vyšetřit opět motivaci takového chování ,neslučitelného s místy takto odpovědných veřejných osob,které zastávají.Tento opakující se jev zamlžování ,uvádění polopravd a zatajování důkazu se jeví jako cílená organizovaná nezákonná činnost zasahující již do mnoha institucí v právním prostředí ČR a vytváří jasný obrázek nějakého spolčení za účelem bránit průchodu spravedlnosti na mnoha úrovních státních institucí jehož důsledkem je porušování Základní Listiny Lidských Práv a Svobod slušného a bezúhonného občana ČR

Dále pak několik stížností na postup policie a státního zastupitelství k Vrchnímu státnímu zástupci Judr,I. Ištvánovi , k Nejvyššímu státnímu zástupci Jud.. P.Zemanovi , vrchní státní zástupkyni Judr.L.Bradáčové ,státní zástupkyni Judr. Chmelové bez žádného výsledku.

UOHS

Sdělení o ukončení šetření podnětu

Vážený pane doktore,

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též "Úřad") obdržel dne 29. 2. 2015 Váš přípis

týkající se možného protisoutěžního jednání společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem

Děčín, Teplická 874/8, IČ 24729035 a společnosti ČEZ, a. s., se sídlem Praha, Duhová 2/1444,

IČ 45274649 (dále též "ČEZ Distribuce") ve věci připojování fotovoltaických výroben

elektrické energie (dále též "FVE") do distribuční sítě. V tomto podnětu požadujete od Úřadu

zodpovědět otázku zda, cit.: "Zvýhodnil jediný monopolní provozovatel distribučních sítí na

území ČR ČEZ Distribuce svým jednáním v letech 2007 - 2016 dodnes jiné žadatele tím, že

v desítkách případů (doloženo ve spisu ERÚ sp. zn. REG-3245/2007-ERU) před mou žádostí

povoluje připojení (dne 3. 5. 2007 má žádost) mou žádost zamítá dne 22. 5. 2007, poté tisíce

žadatelů povoluje (opět doloženo spisy sp. zn. REG-3245/2007-ERU a REG-0027/2009-ERU a dostupnými podklady povolených licencí a FVE uvedených do provozu od data 22. 5. 2007

dodnes 33582 záznamů) poté souběžně v průběhu let 2007-2012 v dalších 5 případech mých

žádostí - 1. 100KW společný projekt s Mgr. Žemlík, 2. 20KW RD Starý Jičín, 3. 10KW RD

Nový Jičín 4. opět 20 KW RD Starý Jičín 5. 10KW RD J.Poláka Nový Jičín neustále zamítá a tím došlo k připojení dalších zdrojů a tím k nerovnému přístupu žadatelů k připojení do

distribuční soustavy, z čehož lze tedy dovodit protisoutěžní jednání ve formě zneužití

dominantního postavení ve smyslu ust.§ 11 zákona a porušení zákona 180/2005 a 458/2000?"

Jak již bylo uvedeno v Přípisech, v rámci šetření Podnětu Úřad zjistil, že ČEZ Distribuce

původní negativní stanovisko v této uzlové oblasti ve dvou případech změnila a umožnila tak

připojení FVE i přes přetrvávající nedostatečnou kapacitu distribuční soustavy. Ke změně

Č. j.: ÚOHS-P0369/2016/DP-11478/2016/820/TPi 3 stanoviska však došlo na základě rozhodnutí Energetického regulačního orgánu. Společnost ČEZ Distribuce tak postupovala v souladu se závazným rozhodnutím orgánu veřejné moci a nelze tedy konstatovat, že ČEZ Distribuce postupovala v těchto případech v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.

Úřad tak uzavírá, že na základě provedeného šetření neshledal jednání společnosti ČEZ

Distribuce popisované ve vašem Podnětu v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 ZOHS.

Posouzení toho, zda došlo namítaným jednáním společnosti ČEZ Distribuce k porušení

zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně

některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) či energetického zákona

nespadá do kompetence Úřadu (viz Přípisy) a nepřísluší mu se k možnému porušení těchto

předpisů vyjadřovat.

Závěrem Vás Úřad informuje, že závazná právní stanoviska k porušování zákona sděluje

pouze v pravomocných rozhodnutích vydaných po provedeném správním řízení, neboť

jedině tak je schopen shromáždit, ověřit a vyhodnotit veškeré informace. Z tohoto důvodu

nelze stanoviska Úřadu přijatá mimo správní řízení považovat za stanoviska závazná. Děkujeme Vám za projevenou důvěru, s níž jste se na Úřad obrátil.

S pozdravem

Ing. Pavel Doležal

vedoucí

Oddělení dominance a vertikálních dohod - výroba

Obdrží:

Vážený pan Bořek Riess , V. Poláka 12 , 741 01 Nový Jičín

Zde je třeba uvést že Ing.Pavlu Doležalovi bylo známo rozhodnutí soudce Judr.Hozy OS Nový Jičín , opakuji:

"Co se týče skutečnosti, že přes popsaný špatný technický stav soustavy, který ze zákona neumožňuje připojení dalších zdrojů, byly do ní další zdroje připojeny, pak zde se soud může jen domnívat, zda to je jen hrubá nedbalost nebo úmysl. V každém případě došlo k nezákonnému připojení dalších zdrojů a tím k nerovnému přístupu žadatelů k připojení do distribuční soustavy".

Veřejný ochránce práv .

v zastoupení Judr.Křeček zástupce potažmo p.Novákova-Svoboda.

Opět zcela vyhýbavá odpověď, která vůbec neřeší jasně položené otázky a vyjádření Judr. Křečka vykazuje známky zastírání základního problému a odbíhání od důkazních faktů k nejasným protichůdným výrokům se snahou vyhnout se odpovědnosti státního orgánu rozhodnout.

Po té osobní intervence na p.Šabatovou a osobní schůzka v Brně.

Celé jednání vedla p.Nováková -Svoboda a svým postojem snahou lživými argumentacemi obhájit již její osobou zpracovanou odpověď, uvádí zcela neznalou problematiky p. Šbatovou do rozpaků a dle této rétoriky taky vypadá konečná písemná odpověď ochránkyně práv a svobod občanů . Kde se vyhnula odpovědnosti postavit se na stranu ochrany práv a svobod,

kdy navíc ji zavazuje již prostý název funkce , kterou zastává a náplň práce a poslání jí dána jmenováním do této funkce vládou ČR.

Závěrem je nutno zamyslet se nad celou řadou výše popsaných nezákonných a kriminálních činů zdánlivě nesouvisejících , ale poskládáním všech kostiček tohoto domina kontinuálně navazujících za sebou, se vytvořil obrázek o nelogických,nekompetentních,nezákonných činech zainteresovaných osob a státních institucí a spojuje je zvrácený společný zájem poškodit svými činy a rozhodnutími bezúhonného občana , který si dovolil v oblasti , která ho živí využít nabídky státu na základě zákona 180/2005 podat žádost o vybudování vlastní FVE. Tento prostý důvod odstartoval šikanu ,diskriminaci, hrubé zásahy do soukromí mé osoby a nehorázným způsobem porušoval mé základní lidská práva dle Základní Listiny Lidských Práv, kdy tento stav trvá dodnes.

Tyto zásahy do mých práv mi způsobily velké zdravotní komplikace , které vyvrcholily operaci srdce a vysoké náklady na právní služby a neposlední řadě zmařily mé podnikatelské a soukromé projekty v oblasti výroby elektrické energie z OZE v rozsahu 680KW FVE ,se značnou finanční škodou v řádu desítek miliónů korun.

V závěru musím opětovně prohlásit že slova jako právo , právní jistota,demokracie a ochrana lidských práv jsou v České republice pouze prázdná slova.

Výše popsaná kauza stále ještě nekončí, nyní probíhá vyšetřování kriminálního činu Porušení tajemství dopravovaných zpráv dle í § 182 ods. 1 a, ods.3 a, ods. 5 a,b,c. s podezřením na manipulaci a ovlivňování rozhodovacího procesu u ESLP ve Štrasburku a s dalšími poznatky popsanými v mém trestním oznámení zakládá znaky dalšího trestného činu §348 padělání a pozměnění veřejné listiny a dokazuje, že bylo s tímto spisem manipulováno jak při doručování , tak i na samotném ESLP.

Můžu jen dodat ???

Riess Bořek ,V.Poláka 12 ,V Novém Jičíně 25.1.2019 vlastní rukou

-------------------------------------------------------------------Ústavní stížnost.

ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ

JUDr. Ivo Kuběna, advokát

zapsán v seznamu České advokátní komory pod ev. č. 00339


Ústavní soud České republiky

Joštova 8

660 83 Brno 2

___________________________

Stěžovalel: Bořek Riess, nar. 17.3.1960, bytem Pod Hradem 135, 742 31 Starý Jičín

Právně zastoupen: JUDr. Ivo Kuběnou, advokátem AK Nový Jičín, K Nemocnici 183/50

Účastníci řízení:

Energetický regulační úřad

Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava

Okresní soud v Děčíně

Masarykovo náměstí. 1, 405 97 Děčín 1

Krajský soud v Ústí nad Labem

Národního odboje 1274, 400 92 Ústí nad Labem 50

Nejvyšší soud v Brně

Burešova 20, 657 37 Brno

Vedlejší účastník řízení:

ČEZ Distribuce, a.s., IČ: 272 32 425

Teplická 874/8, 405 02, Děčín 4

Ústavní stížnost

Stěžovatel podává ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 3.12.2008, č.j. 03097-10/2008-ERU a ze dne 26.2.2009, č.j. 03097-15/2008-ERU, rosudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 7.8.2014, č.j. 18 C 79/2010-147, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.2.2016, č.j. 17 Co 352/2015-185 a Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.5.2017, č.j. 32 Cdo 2963/2016-247.

Přílohy:

Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 3.12.2008,

č.j. 03097-10/2008-ERU (kopie)

Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 26.2.2009,

č.j. 03097-15/2008-ERU (kopie)

Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7.8.2014, č.j. 18 C 79/2010-147 (kopie)

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne11.2.2016,

č.j. 17 Co 352/2015-185 (kopie)

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.5.2017,

č.j. 32 Cdo 2963/2016-247 (kopie)

plná moc

I.

Vylíčení skutkového stavu před podáním stížnosti

Stěžovatel se u vedlejšího účastníka ČEZ Distribuce, a.s. (dále jen "ČEZD") svou žádostí ze dne 3.5.2007 domáhal vydání kladného stanoviska k jeho žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny 500 kW k elektrizační soustavě ČEZD s plánem umístění ve Starém Jičíně na parc.č. 658/1. ČEZD jeho žádost zamítl z důvodu nedostatku kapacity zařízení pro distribuci v uzlové oblasti v dané lokalitě. Stěžovatel následně podal podnět k zahájení správního řízení u Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERÚ"), aby tento nařídil ČEZD vydat kladné stanovisko k žádosti stěžovatele o připojení fotovoltaické elektrárny k elektrizační soustavě. ERÚ shora citovaným rozhodnutím ze dne 3.12.2008, č.j. 03097-10/2008-ERU, návrh stěžovatele zamítl a stejně rozhodl i o rozkladu stěžovatele svým rozhodnutím ze dne 26.2.2009, č.j. 03097-15/2008-ERU.

V těchto řízeních stěžovatel argumentoval zejména tím, že je zákonnou povinností provozovatelů elektrizačních soustav (v tomto případě ČEZD) připojit k elektrizační soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem, a to § 25 odst. 11 zákona č. 458/2000 Sb.,energetický zákon ve spojení s § 5 odst. 3 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, s účinností do 31.1.2016. Stěžovatel tyto zákonné podmínky ke dni podání své žádosti (tj. 3.5.2007) splňoval, a přesto bylo jak ze strany ČEZD, tak i ERÚ rozhodnuto v jeho neprospěch s pouhým konstatováním nedostatku kapacity zařízení pro distribuci, jelikož fotovoltaická elektrárna stěžovatele měla být připojena do uzlové oblasti Lískovec (TR 220/110 kV), kde dle ČEZD měla být kapacita připojovaní dalších zdrojů již vyčerpána. V této souvislosti stěžovatel opakovaně argumentoval souvisejícími řízeními u ČEZD, resp. ERÚ, kde bylo v obdobných případech (stejná lokalita, obdobné technologické parametry fotovoltaické elektrárny) rozhodováno odlišně, konkrétně takto:

  • rozhodnutím ERU sp.zn. REG-3245/2007-ERU bylo povoleno připojení fotovoltaické
    elektrárny společnosti FitCraft Production, a.s. s výkonem 1,1 MW
  • rozhodnutím ERU sp.zn. REG-3097/2008-ERU ze dne 3.12.2008 nebylo povoleno připojení fotovoltaické elektrány stěžovatele s požadovaným výkonem 0,5 MW
  • rozhodnutím ERU sp.zn. REG-0027/2009-ERU ze dne 13.3.2009 bylo povoleno připojení fotovoltaické elektrárny Ing.Tomáše Szolonyho s výkonem 0,99 MW.

Ze shora uvedených rozhodnutí ERÚ je zřejmé, že zde objektivně existovala kapacita pro připojení fotovoltaické elektrárny stěžovatele v době, kdy tento podával žádost o připojení, neboť po něm bylo vydáno kladné stanovisko k připojení jiné fotovoltaické elektrárny Ing. Tomáše Szolonyho o dvojnásobném výkonu než v případě stěžovatele.

Po zamítavých rozhodnutích ČEZD a ERÚ podal stěžovatel dne žalobu podle části páté občanského soudního řádu proti rozhodnutím ERU ve věci sp.zn. REG-3097/2008-ERU, č.j. 03097-10/2008-ERU a č.j. 03097-15/2008-ERU, kterou se po soudu prvního stupně domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí ERÚ a uložení povinnosti vydat kladné stanovisko k jeho žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny do elektrizační sítě. Povinnost k vydání předmětného kladného stanoviska vycházela z § 5 odst. 2,3 vyhlášky č. 51/2009 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, účinné do 31.3.2010, a tato byla následně změněna s účinností od 1.4.2010 vyhláškou č. 81/2010 Sb., která institut kladného stanoviska neupravovala a nahradila jej přímo uzavřením smlouvy o připojení, případně uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí o připojení (viz § 5 této vyhlášky). Na tomto místě je třeba zmínit, že věcně se jedná o obdobu doposud účinného kladného stanoviska k připojení a stěžovatel vycházel z platné a účinné právní úpravy ke dni podání žádosti, tj. ke dni 3.5.2007. Okresní soud tedy uzavřel tím, že od 1.4.2010 již nelze povinnost k vydání kladného stanoviska uložit mj. proto, že takový rozsudek by byl nevykonatelný, a žalobu stěžovatele zamítl.

Krajský soud se zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. Ve stejném duchu rozhodl následně i dovolací soud, který dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl a k věci samé se vyjádřil tak, že došlo-li v průběhu soudního řízení ke změně právní úpravy, jejímž důsledkem je nahrazení původního institutu kladného stanoviska k připojení k elektrizační soustavě přímo uzavřením smlouvy o připojení nebo smlouvy o smlouvě budoucí o připojení, je na žadateli (stěžovateli), aby změny právní úpravy reflektoval a zařídil se podle nich, tedy aby znovu podal příslušnou žádost o připojení v souladu s platnou právní úpravou.

II.

Důvody ústavní stížnosti

Stěžovatel podává tuto ústavní stížnost, neboť je přesvědčen, že v řízeních, ve kterých byly vydány napadené rozhodnutí, Energetický regulační úřad i obecné soudy porušily základní práva stěžovatele zaručená ústavním pořádkem České republiky a zejména pak práva stěžovatele plynoucí z principu demokratického právního státu, k němuž se ústavodárce přihlásil v Preambuli a v článku 1 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále také jen "Ústava").

Stěžovatel dále konkretizuje, že došlo zejména k porušení:

zákazu nerovného zacházení, které je garantováno:

čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého jsou základní práva a svobody zaručeny všem, bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "EÚLP"), podle kterého užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

práva na svobodu podnikání, které je garantováno:

čl. 26 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

a práva na spravedlivý proces stěžovatele, které je garantováno:

čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

čl. 6 EÚLP, podle kterého má každý má právo zejména na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech.

III.

Zákaz nerovného zacházení a právo na svobodu podnikání

Zákaz nerovného zacházení, resp. právo nebýt diskriminován nebo nedůvodně znevýhodňován, je jedním ze základních práv, garantovaných jak na vnitrostátní, tak i mezinárodní úrovni. Na vnitrostátní úrovni lze projev tohoto ústavně zaručeného práva spatřovat jednak v zákazu diskriminace ve smyslu již shora uvedeného čl. 3 Listiny, a dále též v obecných principech, na kterých je moderní demokratický právní stát postaven. Dle čl. 1 Listiny jsou lidé svobodní a rovní si v důstojnosti i v právech. Tento princip rovnosti je z hlediska systematiky právního předpisu postaven do čela obecných ustanovení celé Listiny a je jejím základním konceptem. Rovnost v tomto kontextu představuje rovnost v právech i povinnostech a zahrnuje i rovnost před zákonem. Stěžoval si je vědom toho, že se jedná o rovnost relativního charakteru, nikoliv rovnost absolutní, neboť lidé si svými dispozicemi rovni nejsou.

Pokud jde o samotný článek 3 Listiny, základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu, následný výčet "diskriminačních kritérií" je výčtem demonstrativním.

V kontextu tohoto případu je proto dle stěžovatele situace, kde jeho žádost o připojení fotovoltaické elektrárny do elektrizační sítě provozovatele zamítnuta z důvodu nedostatku kapacity, a zároveň je v obdobných objektivně srovnatelných případech stejným žádostem, byť až po následném přezkumu rozhodnutí ze strany ERÚ vyhověno, zásadně neslučitelná s principy demokratického právního státu, konkrétně pak se zásadou relativní rovnosti, tedy rovností příležitostí. Na tomto místě stěžovatel odkazuje na bod I. své ústavní stížnosti, kde specifikuje právě ty případy, ve kterých byly v obdobných věcech, za splnění obdobných podmínek rozhodnuto diametrálně odlišně. Připojení fotovoltaické elektrárny kteréhokoliv žadatele k distribuční síti je vázána na splnění přesně vymezených zákonných podmínek především za účelem zamezení diskrece, v krajním případě až nepřípustné libovůle, rozhodujících subjektů, kterými jsou ve smyslu energetického zákona ČEZD a ERÚ. Pokud už však k těmto diskriminačním rozhodnutím dojde, je zákonnou povinností obecných soudů, aby stěžovateli poskytly ochranu jeho ústavně zaručených práv, čehož však jak okresní, tak i krajský soud neučinily a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl a k věci samé se vyjádřil pouze tak, že v zásadě vyslovil souhlas s argumentačním postupem soudů nižších stupňů. Proto má stěžovatel za to, že v průběhu celého řízení týkající se připojení jeho fotovoltaické elektrárny sice pochybily v prvé řadě ČEZD a ERÚ, ale jejich rozhodnutí byla v zásadě shledána ústavně konformní i ze strany obecných soudů.

V souvislosti se shora uvedenými principy rovnosti stěžovatel dále v jednání dotčených orgánů spatřuje též porušení jeho ústavně zaručeného práva na svobodu podnikání, upravené hlavě čtvrté Listiny, upravující hospodářská, sociální a kulturní práva, společně s právem každého na svobodnou volbu povolání a právem na provozování jiné hospodářské činnosti. Omezení práva na svobodu podnikání může být pochopitelně omezeno celou řadu veřejnoprávních předpisů, ve kterých jsou specifikovány konkrétní podmínky, po jejichž splnění je jednotlivec oprávněn podnikat. V tomto kontextu se jedná zejm. o podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb.,energetický zákon, ve znění příslušných novelizací, ve spojení s vyhláškou č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších novelizací s účinností do 31.1.2016.

Pokud však stěžovatel tyto podmínky splnil, je jeho právem a zároveň povinností subjektu, který o udělení oprávnění k výkonu povolání, resp. hospodářské činnosti (v tomto případě připojení fotovoltaické elektrárny do distribuční sítě provozovatele a následný provoz tohoto zařízení), aby bylo o žádosti rozhodnuto kladně, případně, pokud by měla být žádost zamítnuta, aby bylo stejně rozhodováno i v ostatních obdobných případech (tj. stejná distribuční síť, stejná lokalita, stejné technické parametry). V tomto případě však byla zamítnuta toliko žádost stěžovatele a ne žádosti ostatních subjektů, kteří žádali o totožné "povolení" a v důsledku tohoto bylo stěžovateli odepřeno právo svobodně podnikat, resp. za splnění zákonných podmínek provozovat obdobnou činnost.

IV. Právo na spravedlivý proces

Právo na spravedlivý proces, které je garantováno čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy, poskytuje stěžovateli ochranu jeho ústavně zaručených práv před soudy a ve stanovených případech i před jinými orgány. V případě porušení tohoto práva se nemusí bezvýjimečně jednat o porušení ze strany obecných soudů, ale dopadá na všechny řízení před orgány veřejné moci. Stěžovatel si je vědom toho, že právo na spravedlivý proces nelze považovat za samoúčelné a je třeba jej interpretovat zároveň v souvislostech s ostatními ústavně zaručenými právy, v tomto případě zákazem nerovného zacházení, resp. diskriminace, a práva na svobodu podnikání, které byly předmětem čl. III této ústavní stížnosti. Stěžovatel má zejména za to, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno jak ze strany ERÚ v původním správním řízení, tak i ze strany obecných soudů, které tato původní rozhodnutí přezkoumávaly.

V prvé řadě je třeba zmínit to, že jak ERÚ, tak i obecné soudy, při svém rozhodování vycházely toliko z obecně závazných právních předpisů, avšak zcela pominuly ústavněprávní aspekt celé věci. Celá věc byla o to složitější z důvodu změny platné právní úpravy v oblasti energetického práva (konkrétně vyhláška č. 81/2010 Sb., kterou se mění původní vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě), na základě které nebylo možno původní žádosti stěžovatele o vydání kladného stanoviska k připojení fotovolataické elektrárny k distribuční soustavě vyhovět, přičemž několikrát byla okresním i krajským soudem zmíněna případná nevykonatelnost stěžovatelova žalobního petitu, pokud by mu bylo vyhověno (viz bod I. této ústavní stížnosti). Toto jednání spatřuje stěžovatel jako značně formalistické, jelikož ze samotné žádosti stěžovatel o připojení k elektrizační soustavě provozovatele a následné žaloby je zřejmé, čeho se v průběhu celého řízení domáhal.

Právo na spravedlivý proces, zejména ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, poskytuje stěžovateli kromě obecné garance ochrany jeho práv před nestrannými a nezávislými soudy také záruku předvídatelnosti soudního či jiného rozhodnutí a tedy i celkové právní jistoty. V řízení před ČEZD a ERÚ mohl stěžovatel legitimně očekávat, že po splnění všech zákonných podmínek pro připojení jeho fotovoltaické elektrárny k distribuční síti, bude jeho žádosti vyhověno, o to spíše za situace, kdy v období před i po podání žádosti stěžovatele bylo v obdobných případech žádostem vyhověno. Výše zmíněné je dle názoru stěžovatele v evidentním rozporu s jeho právem na spravedlivý proces, které bylo ve výsledku porušeno jak samotným ERÚ, tak i při následném přezkumu obecnými soudy.

Stěžovatel si je vědom toho, že Ústavní soud nevystupuje ve vnitrostátní soudní soustavě jako další instance a že ústavní stížnost není dalším "opravným prostředkem", kterým lze brojit proti skutkovým a právním otázkám, které byly posuzovány v předchozích řízeních před obecnými soudy a že Ústavní soud již z principu nemůže nahrazovat rozhodovací činnost obecných soudů. Má však za to, že v těchto předchozích řízeních byla porušena jeho ústavně zaručená práva, tak jak byla specifikována v této ústavní stížnosti, a proto je v mezích Ústavního soudu, aby tato porušení ústavně zaručených práv stěžovatele konstatoval a napadená rozhodnutí zrušil.

V.

Vymezení návrhu nálezu

S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud vydal tento nález:

Ústavní stížnosti se vyhovuje.

Nejvyšší soud České republiky vydáním Usnesení ze dne 10.5.2017,

č.j. 32 Cdo 2963/2016-247, Krajský soud v Ústí nad Labem vydáním Rozsudku ze dne 11.2.2016, č.j. 17 Co 352/2015-185, Okresní soud v Děčíně vydáním Rozsudku ze dne 7.8.2014, č.j. 18 C 79/2010-147 a Energetický regulační úřad vydáním Rozhodnutí ze dne 3.12.2008, č.j. 03097-10/2008-ERU a ze dne 26.2.2009, č.j. 03097-15/2008-ERU, porušily ústavně zaručená práva stěžovatele uvedená v čl. 3, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 3.12.2008, č.j. 03097-10/2008-ERU se zrušuje.

Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 26.2.2009, č.j. 03097-15/2008-ERU, se zrušuje.

Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7.8.2014, č.j. 18 C 79/2010-147, se zrušuje.

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.2.2016, č.j. 17 Co 352/2015-185, se zrušuje.

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.5.2017, č.j. 32 Cdo 2963/2016-247, se zrušuje.

Bořek Riess
zast.JUDr.Ivo Kuběnou

DOPORUČENĚ

Příloha: plná moc 

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stížnost k ESLP  Geneze sporu a porušení úmluvy o lidských právech.

Doplňující informace ke stížnosti

skutečnosti, namítaná porušení Úmluvy

argumenty na podporu stížnosti

I.

Geneze sporu

  • Stěžovatel se svojí žádostí ze dne 3. 5. 2007 - viz příloha str. 1 (tj. před více než 10 lety) domáhal vydání kladného stanoviska k jeho žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny s výkonem 500 kW (0,5 MW) k elektrizační soustavě ČEZ Distribuce, a.s., IČO: 24729035, se sídlem Děčín - Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 40502 (dále jen "ČEZD"), a to pro parcelu p. č. 658/1 (po podání žádosti dělením přeměněna na parcelu p. č. 658/3), rozvodna R 22kV Nový Jičín, uzlová oblast Lískovec. Žádost byla podána na základě § 5 odst. 2, 3 vyhlášky č. 51/2009 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, účinné do 31. 3. 2010 (tj. účinné ke dni podání žádosti o vydání kladného stanoviska). Pro lepší pochopení situace stěžovatel uvozuje, že ČEZD je dceřinou společností společnosti ČEZ, a. s., IČO: 452 74 649, se sídlem Praha 4, Duhová 1444/2, PSČ 14053 (dále jen "ČEZ"). Nejvýznamnějším akcionářem mateřské společnosti ČEZ, a. s., je Česká republika s podílem na základním kapitálu (ke dni 14. 6. 2017) téměř 70 %. Posláním jak ČEZ, tak ČEZD je plnit úkoly na energetickém trhu.
  • Stěžovatel svoji žádost podával v době, kdy Česká republika v souladu s energetickou agendou Evropské unie[1] začala podporovat (nejen) lokální fotovoltaické zdroje. Česká republika se zavázala, že do roku 2010 stoupne podíl vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů elektrické energie na 8 %. Konkrétně v oblasti výroby fotovoltaické energie se Česká republika zavázala, že do roku 2010 bude vyrobeno tímto způsobem 15 GWh elektrické energie. Vzhledem k státem garantovaným výkupním cenám elektrické energie chtěl stěžovatel výstavbou lokálních fotovoltaických zdrojů podnikat a naplňovat cíle a smysl níže uvedené právní úpravy, která mu přitom v jeho záměru nekladla žádné překážky; naopak jej měla podporovat.
  • Podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen "energetický zákon") - konkrétně § 24 odst. 10 písm. a) energetického zákona - byl ČEZD povinen připojit k přenosové soustavě zařízení každého a poskytnout přenos každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro přenos nebo při ohrožení spolehlivého provozu přenosové soustavy, respektive § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy,[2]
  • Podle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o podpoře obnovitelných zdrojů") byl ČEZD vždy povinen stěžovatele přednostně připojit k přenosové/distribuční soustavě, pokud splnil zákonem stanovené podmínky. Takto byl ostatně původně koncipován i energetický zákon. Samotný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů měl podle své důvodové zprávy za cíl "zvýšit podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energetických na hrubé spotřebě elektřiny v takovém rozsahu, aby ČR splnila národní indikativní cíl ve výši 8 % v roce 2010, přispět odpovídajícím snížením emisí skleníkových plynů k ochraně klimatu, přispět odpovídajícím snížením emisí ostatních škodlivin do prostředí k ochraně životního prostředí, přispět ke snížení závislosti na dovozu energetických surovin, přispět ke zvýšení diverzifikace a decentralizace zdrojů energie a tím ke zvýšení bezpečnosti dodávek energie, přispět ke zvýšení podnikatelské jistoty investic do obnovitelných zdrojů energie a podpořit vytvoření institucionálních podmínek pro zavádění nových technologií a k jejich proniknutí na trh jak v tuzemsku tak v zahraničí."
  • Stěžovat na úvod této stížnosti předesílá, že zákonné podmínky vždy splnil, a logicky očekával, že mu stát umožní realizovat podnikatelský záměr, jehož business plán počítal s investicí cca 56 milionů Kč (k datu podání první žádosti) a očekávaným výnosem 60 milionů Kč v období dvaceti let. Zákonná úprava přitom hovoří zcela jednoznačně - ČEZD měl povinnost zdroj stěžovatele připojit a to prioritně před ostatními žadateli o připojení.
  • Stěžovateli nikdy, a to ani po opakovaných žádostech, nebylo umožněno žádný svůj zamýšlený fotovoltaický zdroj připojit (oproti tomu, solární byznys v České republice umožnil zbohatnutí celé řady jiných subjektů velmi nestandartním způsobem)[3]. Česká republika ovšem v případě povolování připojení nových zdrojů vytvořila takový systém povolání připojení (a to i prostřednictvím zákonné úpravy), který umožnil, aby ČEZD ve spojení s ERÚ vytvořily neprůhlednou rozhodovací praxi, která jednotlivé žadatele - jako stěžovatele - selektivně diskriminovala a bránila jim k přístupu do sítě.
  • Prakticky souběžně se stěžovatelem podávaly žádost o připojení fotovoltaické elektrárny tyto subjekty:

- 3. 5. 2007 podala žádost společnost FitCraft Production s.r.o. (od 27. 11. 2007 akciová společnost), IČO: 25785974, se sídlem Zašovská 907, Krásno nad Bečvou, 757 01 Valašské Meziříčí (dále jen "společnost FitCraft"), a to na připojení fotovoltaické elektrárny o výkonu 1,1 MW. Společnost FitCraft byla v daném řízení zastoupená stěžovatelem, který ve společnosti FitCraft pracoval jako manažer FVE projektů.

- 30. 10. 2008 podal žádost Ing. Tomáš Szolony, a to na připojení fotovoltaické elektrárny o výkonu 0,99 MW. I žádost Ing. Tomáše Szolonyho sepsal stěžovatel

- a celá řada dalších žadatelů o připojení.

  • Dne 22. 5. 2007 ČEZD žádost stěžovatele zamítl - viz příloha str. 3 z důvodu:

i. údajného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci v uzlové oblasti v dané lokalitě a

ii. údajného překročení zkratové odolnosti rozvodny R 110 kV Lískovec.

  • Bližší důvody - jako např. jaký je onen tvrzený nedostatek kapacity zařízení pro distribuci - ČEZD ovšem neuvedl. Omezil se pouze na lakonické konstatování, že "je možnost připojování dalších zdrojů již vyčerpána". Současně ČEZD uvedl, že se závadný stav sítí odstraní připojením velkého odběratele v roce 2008 a současně plánovanou rekonstrukcí vedení. Celý solární byznys v České republice v té době ovšem začal vykazovat zejména pro menší podnikatele velmi nestandardní prvky, jakož i prvky zcela jasné diskriminace, neboť celá řada velkých fotovoltaických elektráren byla v té době připojována (elektrárny buď přímo postavené společností ČEZ, a.s., případně tyto elektrárny byly následně společností ČEZ, a.s, či s ní propojenými osobami, skoupeny); drobní výrobci - jako stěžovatel - ovšem selektivně připojováni nebyli.
  • Stěžovatel proto po mnoha jednáních na ČEZD dne 19. 8. 2008 podal návrh na zahájení správního řízení u Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERÚ") - viz str. 22, aby tento nařídil ČEZD vydat kladné stanovisko k žádosti stěžovatele o připojení fotovoltaické elektrárny k elektrizační soustavě. Návrhem se stěžovatel domáhal - zcela v souladu s tehdy platnou právní úpravou - aby mu právem aprobovaným způsobem bylo dovoleno realizovat jeho podnikatelský záměr. V návrhu stěžovatel uvedl zejména, že:

i. zamítnutí jeho žádosti pro údajné přetížené vedení Třebovice - Lískovec je pouze účelové, bez technických podkladů (již bylo dříve prokázáno ve spise ERÚ č. j. 03245/2007-ERU, tj. ve věci žádosti společnosti FitCraft, kde ERÚ došel k naprosto opačnému hodnocení věci v případě stěžovatele);

ii. překročení zkratové odolnosti R110 kV Lískovec je s ohledem na základní technické principy vedení el. energie zcela vyloučené (což bylo ostatně následně přiznáno přímo ze strany ČEZD);

iii. skutečnost, že ČEZD případně neudržuje sítě v řádném stavu, by neměla jít k tíži stěžovatele.

  • Současně se stěžovatel obrátil se svým podezřením, že došlo ke spáchání trestného činu, i na orgány činné v trestním řízení, jeho trestní podání však byla vždy pouze odkládána.
  • Stěžovatel zejména uváděl, že schéma připojení je následující:

Z elektrárny Třebovice 400MW se po vedeních 220kV do hlavní stanice, dále po vedeních 110kV 613-615 do rozvodny Lískovec (spínací stanice) a dále po dalším vedení do rozvoden (Nový Jičín, Nošovice, Frenštát pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí atd.) dostává elektrická energie ke stovkám tisíců odběratelů. Až na poslední části vedení 22kV bylo také místo připojení zamýšlené fotovoltaické elektrárny o výkonu 0.5MW.

  • Aby bylo hypoteticky možné jakkoliv ovlivnit vedení č. 613, 615, musel by se směr proudění elektrického toku otočit od stovek tisíc odběratelů směrem ke zdroji - elektrárně Třebovice o výkonu 400 MW, což bylo při plánovaném výkonu zamýšlené fotovoltaické elektrárny fyzikálně naprosto nemožné, zejména z následujících důvodů:

i. plánovaný výkon zamýšlené fotovoltaické elektrárny byl tak malý, že by se tato dodávka do sítě okamžitě spotřebovala u prvních několika odběratelů;

ii. i v případě, že by všichni odběratelé po trase k rozvodně Nový Jičín byli ve stavu vypnuto, tak by se dodaný výkon zamýšlené fotovoltaické elektrárny ztratil jako ztráta na připojovacím transformátoru a na vedení 22kV. Délka vedení mezi rozvodnou Nový Jičín a místem připojení je 10 km a celková trasa k rozvodně Lískovec je 45km s desítkami tisíc odběratelů;

iii. na všech rozvodnách a veškerých sítích jsou ochranné prvky a chrání tato vedení proti negativním vlivům.

  • Jak tedy bylo doloženo písemnými důkazy, které stěžovatel v rámci správního řízení doložil (zejména Studie připojení fotovoltaické elektrárny FVE Starojická Lhota, k.ú. Starý Jičín, parcela 658/1, okr. Nový Jičín k distribuční soustavě ČEZ Distribuce a.s. ze dne 12. 10. 2007 - viz příloha str. 4 (dále jen "studie připojitelnosti") a další), vliv zamýšlené fotovoltaické elektrárny na stav sítě byl tedy naprosto zanedbatelný, naopak by měl významný (z hlediska celé soustavy) stabilizační efekt. Toto vše bylo následně ERÚ fakticky akceptováno, když studie připojitelnosti byla v jiných řízeních brána jako stěžejní důkaz a ERÚ sám (viz níže) v řízeních vedených stěžovatelem konstatoval, že k ovlivnění vedení dojít nemůže.
  • ERÚ rozhodnutím ze dne 3. 12. 2008 - viz příloha str. 24, č.j. 03097-10/2008-ERU, návrh stěžovatele, s odkazem na simulované propočty ČEZD (o nichž stěžovatel vždy tvrdil, že se nezakládají na reálných hodnotách), zamítl, neboť dle ERÚ ČEZD údajně prokázal nedostatek kapacity. Současně ERÚ uvedl, že "požadavky na připojení nových odběrů, stejně jako na připojení nových zdrojů, jsou (kromě již povolených žádostí) v této oblasti ze strany ČEZD v současnosti do ukončení rekonstrukce pozastaveny." ERÚ současně vyhodnotil, že se nejedná o "definitivní zamítnutí připojení fotovoltaického zdroje, ale pouze o odložení investice o přibližně 1 rok".
  • V mezidobí také došlo k tomu, že rozhodnutím ERÚ sp. zn. REG-3245/2007-ERU ze dne 18. 6. 2008 bylo povoleno připojení fotovoltaické elektrárny společnosti FitCraft s výkonem 1,1 MW (a to na základě správního řízení, které za společnost FitCraft zahájil opět stěžovatel, a na základě úplně stejných podkladů, které dokládal v řízení o své zamýšlené fotovoltaické elektrárně) a rozhodnutím ERÚ sp. zn. REG-0027/2009-ERU ze dne 13. 3. 2009 bylo povoleno připojení fotovoltaické elektrárny Ing. Tomáše Szolonyho s výkonem 0,99 MW. Obě citované fotovoltaické elektrárny byly připojeny do stejné uzlové oblasti. Podle stěžovatele tak došlo ke zcela jasné diskriminaci stěžovatele, neboť za absolutně totožných podmínek byly připojeny jiné fotovoltaické elektrárny, nicméně jeho elektrárna připojena nebyla. Důvody, proč v těchto případech došlo k připojení zmíněných elektráren, si stěžovatel může pouze domýšlet.
  • V případě rozhodnutí o připojení fotovoltaické elektrárny společnosti FitCraft v rámci rozhodnutí o rozkladu - viz příloha str. 29 ERÚ uvedl, že správní orgán prvního stupně (ERÚ) neprovedl dostatečné dokazování a nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Současně ERÚ uvedl, že analýza založená ze strany ČEZD (stejná, jako v případě žádosti stěžovatele) vypovídá pouze o "obecných poměrech v síti bez konkrétních dopadů způsobených připojením žadatele". Současně ERÚ uvádí, že pokud FitCraft doložil jako důkaz studii připojitelnosti - která "dostatečným způsobem vypovídá o vlivu konkrétního připojovaného zařízení k distribuční soustavě" - jsou závěry ČEZD nepřijatelné. ERÚ současně uvedl, že obecné tvrzení o přetěžování vedení v lokalitě není důvodem pro zamítnutí žádosti o připojení. ERÚ dokonce dovozuje, že vzhledem k tomu, že ČEZD odkazoval na to, že odmítl připojit celou řadu žadatelů o připojení, tím "není dotčena možnost Státní energetické inspekce udělit ČEZD sankci za neoprávněné odmítnutí připojení v oněch předchozích případech". Dokonce i podle ERÚ tedy docházelo k neoprávněnému odmítání žádostí o připojení ze strany ČEZD, na stranu stěžovatele se nicméně ze záhadného důvodu ERÚ nepostavil.
  • V případě připojení fotovoltaické elektrárny Ing. Tomáše Szolonyho ERÚ uvedl, že "samotný fakt, že předmětné vedení je v některém provozním režimu přetíženo již v současné době neznamená, že byl prokázán negativní vliv připojení fotovoltaické elektrárny a že tedy případné přetížení vedení Třebovice-Lískovec je důvodem k zamítnutí žádosti o připojení".
  • Proti rozhodnutí ERÚ podal stěžovatel dne 23. 12. 2008 rozklad - viz příloha str. 35, v němž uváděl zejména, že:

i. již v řízení o žádosti společnosti FitCraft bylo na základě doložené studie připojitelnosti rozhodnuto, že je ČEZD povinen vydat kladné stanovisko k záměru společnosti FitCraft, a tedy že celá argumentace ČEZD v tomto sporu je zcela účelová a diskriminuje stěžovatele;

ii. záměr stěžovatele se měl realizovat ve stejné lokalitě, ovšem jen s polovičním výkonem, než v případě společnosti FitCraft;

iii. ocitoval webové stránky ČEZD, ze kterých vyplývala dostatečná volná kapacita pro připojení;

iv. odkázal na skutečnost, že se ve výpočtech ČEZD objevují údajné větrné elektrárny s poměrně vysokým výkonem (které by mohly teoreticky narušit stabilitu sítě, k tomu níže), nicméně tyto větrné elektrárny v době rozhodování nemohly být realizovány (neboť pro jejich realizaci chyběly zákonné předpoklady) a ani následně realizovány nebyly);

v. a že je tedy s ohledem na všechny doložené podklady, výpočty a schémata nutno konstatovat, že vliv zamýšleného zdroje na stabilitu přenosové soustavy by byl zcela neměřitelný (naopak by mohl mít pozitivní efekt odlehčení přetíženého vedení).

  • ERÚ o rozkladu stěžovatele rozhodl svým rozhodnutím ze dne 26. 2. 2009, kterým prvostupňové rozhodnutí ERÚ potvrdil a rozklad zamítl - viz příloha str. 39. Současně, v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu v jiné věci stěžovatele - viz příloha str. 54 ERÚ uvedl, že pokud by se naplnění podmínky ohrožení distribuční soustavy posuzovalo pouze ve vztahu k připojení navrženého zdroje, mohl by ČEZD a ERÚ dojít k "nesprávnému záměru, že zařízení žadatele by mohlo být vzhledem k místním technickým podmínkám distribuční soustavy připojeno". ERÚ dále uvádí, že "lze samozřejmě přisvědčit navrhovateli, že přímo zdroj navrhovatele není schopen ohrozit spolehlivý provoz distribuční soustavy". Přesto ovšem rozhodl ERÚ tak, jak je uváděno.
  • Dne 19. 11. 2009 podal stěžovatel žalobu podle části páté občanského soudního řádu - viz příloha str. 49 - proti rozhodnutím ERÚ ve věci sp. zn. REG-3097/2008-ERU, č.j. 03097-10/2008-ERU a č.j. 03097-15/2008-ERU, kterou se po soudu prvního stupně domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí ERÚ a uložení povinnosti ČEZD vydat kladné stanovisko k jeho žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny. Při podání žaloby stěžovatel vycházel z platné a účinné právní úpravy ke dni podání žádosti, tj. ke dni 3. 5. 2007.
  • Zde stěžovatel podotýká, že vyhláška č. 51/2009 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, byla změněna s účinností od 1. 4. 2010 (tedy tři roky po podání žádosti a po podání žaloby) vyhláškou č. 81/2010 Sb., která institut kladného stanoviska neupravovala a nahradila jej přímo uzavřením smlouvy o připojení, případně uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí o připojení (viz § 5 této vyhlášky). Věcně se nicméně jedná o zcela totožný institut jako v případě kladného stanoviska k připojení (neboť, v případě, že bylo vydáno kladné stanovisko k připojení, vznikl žadateli následně právní nárok na uzavření smlouvy o připojení, respektive smlouvy o smlouvě budoucí o připojení, což je stav, který novelizovaná vyhláška zaváděla. Místo kladného stanoviska, jehož přílohou byl návrh smlouvy o připojení, se nyní zasílalo vyrozumění, jehož přílohou byl - opět - návrh smlouvy o připojení)). I po této kosmetické změně v zákonné úpravě se žádosti podávaly na stále stejných formulářích se stále stejnými přílohami. Vzhledem k datu podání žádosti (jakož i návrhů na zahájení správního řízení u ERÚ a podání rozkladu a žaloby), vzhledem k datu účinnosti dotčené změny a vzhledem k totožnosti daného institutu stěžovatel nicméně této změně legislativy nepřikládal z hlediska sporu žádnou relevanci, navrhl nicméně pro tyto účely eventuální petit.
  • Stěžovatel žalobou namítal zejména, že rozhodnutí ERÚ:

i. je založeno na libovůli a nerespektování povinnosti uložené mu ustanovením § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona,

ii. vykazovalo prvky diskriminace, tedy rozdílného zacházení oproti jiným subjektům požadujícím připojení zařízení k distribuční soustavě,

iii. nerespektovalo zákonnou úpravu ve vztahu k provádění důkazů ze strany správního orgánu.

  • V mezidobí stěžovatel - dle poučení daného mu jak ČEZD, tak i ERÚ - podal následující žádosti o připojení dalších fotovoltaických elektráren. Z dále uvedeného je zřejmé, že bez ohledu na čas, kdy stěžovatel své žádosti podával, bez ohledu na zamýšlený příkon a bez ohledu na stav rozvodné sítě, byly žádosti stěžovatele vždy diskriminačně zamítnuty:

- dne 10. 3. 2010 k připojení výrobny elektřiny na adrese Starý Jičín, Pod Hradem 135, FVE RODO (navrhovaný výkon 19.8kW),

- dne 26. 3. 2010 k připojení výrobny elektřiny na adrese Starý Jičín, Pod Hradem 135, FVE RODO (navrhovaný výkon 10kW),

- dne 26. 3. 2010 k připojení výrobny elektřiny na adrese Nový Jičín, V. Poláka, Horní předměstí pozemek parc. č. 509/12 (navrhovaný výkon 10kW),

- dne 7. 1. 2010 k připojení výrobny elektřiny na adrese Suvorovova 1849/4 (navrhovaný výkon 100 kW),

- dne 7. 1. 2011 k připojení výrobny elektřiny na adrese Nový Jičín - Horní Předměstí, pozemek parc. č. 509/12 (navrhovaný výkon 20 kW);

- dne 7. 1. 2011 k připojení výrobny elektřiny na adrese Starý Jičín, Pod Hradem 135, FVE RODO (navrhovaný výkon 20 kW);

- dne 10. 11. 2011 k připojení výrobny elektřiny na adrese Nový Jičín, V. Poláka, Horní předměstí pozemek parc. č. 509/12 (navrhovaný výkon 20 kW);

- dne 10. 11. 2011 k připojení výrobny elektřiny na adrese Pod Hradem 135, Starý Jičín (navrhovaný výkon 20 kW);

  • Všechny žádosti stěžovatele, ať byl navržený výkon zamýšlených fotovoltaických elektráren jakkoliv malý, ať byl stav sítě a vedení jakýkoliv (docházelo k rekonstrukcím a k připojování nových odběratelů) byly zamítnuty, a to vždy z důvodu ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy podle § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona. Rozhodně se tedy nejednalo o odložení podnikatelského záměru zhruba o 1 rok (jak uvedl ERÚ ve svém rozhodnutí), neboť v mezidobí jednak ČEZD dotčené vedení stejně nezrekonstruoval a nadto, selektivně, připojil celou řadu jiných fotovoltaických elektráren. Naopak se jednalo o definitivní zamezení k přístupu do sítě pro stěžovatele.
  • Okresní soud v Děčíně nařídil první jednání v této právní věci po celé řadě urgencí na den 11. 6. 2012. Zde stěžovatel zejména navrhoval, aby bylo ČEZD uloženo předložit přehled všech připojených fotovoltaických elektráren po zamítnutí žádosti stěžovatele a navrhoval zpracování znaleckého posudku ke sporným otázkám. Na dalším jednání, které bylo (po stížnosti stěžovatele na nečinnost soudce - viz příloha str. 64) nařízeno až 7. 8. 2014, soud sice provedl důkaz seznamem připojených fotovoltaických elektráren po 3. 3. 2010, nicméně tento seznam byl ČEZD účelově předložen tak, že se týkal pouze těch nejmenších zdrojů. Toto zůstalo bez ingerence soudu. Stěžovatel současně doložil, že podle oficiální statistky ERÚ byly v relevantní oblasti po zamítnutí žádosti stěžovatele připojeny fotovoltaické elektrárny s celkovým výkonem minimálně 41 MW (soud prvního stupně nicméně z tohoto důkazu "nezjistil žádné rozhodné skutečnosti"). Ve skutečnosti, jak dále stěžovatel uvádí, byly připojeny fotovoltaické elektrárny s daleko vyšším výkonem[4] - viz příloha str. ____
  • Dle stěžovatele však vždy bylo zcela nezpochybnitelným a zásadním faktem, že v místě totožné lokality a totožné sítě ve stejném období ČEZD zaujal různá stanoviska k žádostem jednotlivých žadatelů o připojení a uděloval kladná stanoviska i v době, kdy v případě stěžovatele tvrdil, že nový zdroj v požadované velikosti nebylo možné připojit z důvodu nedostatečné kapacity distribuční sítě. Přitom v době po zamítnutí žádosti stěžovatele ČEZD vydal stovky dalších kladných stanovisek k připojení jiných žadatelů na úkor stěžovatele a v objemu desítek MW. Stěžovatel současně soudu doložil celou řadu dokladů, ze kterých bylo zcela zřejmé, že postup ČEZD i ERÚ byl zcela účelový. Soud prvního stupně nicméně jakékoliv dokazování směřující k meritu věci (objasnění, zda bylo technicky proveditelné a možné fotovoltaickou elektrárnu stěžovatele do sítě připojit) zamítl jako neúčelné a věnoval se pouze otázce žalobního návrhu a jeho posouzení s ohledem na změnu vyhlášky.
  • S ohledem na uvedenou změnu vyhlášky okresní soud konstatoval, že od 1. 4. 2010 již nelze povinnost k vydání kladného stanoviska uložit mj. proto, že takový rozsudek by byl nevykonatelný a žalobu stěžovatele rozsudkem ze dne 7. 8. 2014 - viz příloha str. 81 zamítl (jeho eventuální petit přitom považoval za neurčité podání, což ale z hlediska následného přezkumu nemělo relevanci, neboť to na věci nemohlo nic změnit). Tím ovšem došlo k tomu, že celá věc nebyla soudy vůbec přezkoumávána věcně, neboť další instance se již soustředily pouze na problematiku změny právní úpravy v průběhu řízení. Stěžovatel je ovšem přesvědčen, že změna vyhlášky byla - vzhledem k důsledkům - jednoznačně účelová a důmyslně promyšlená s cílem zabránit účinné obraně stěžovatele právní cestou, což se v dalším průběhu daného sporu prokázalo).
  • Stěžovatel se proti rozhodnutí okresního soudu dne 18. 11. 2014 - viz příloha str. 85 - odvolal. Odvolání odůvodnil shora uvedenými skutečnostmi a uvedl, že soud prvního stupně alibisticky odkázal na změnu právní úpravy, aniž by se zabýval meritem věci. Změna právní úpravy po zahájení sporu však jen těžko mohla jít k tíži stěžovatele, nadto, když ve věci mohlo být - nebýt průtahů v řízení před soudem i před správním orgánem - ke dni 1. 4. 2010 (tj. k datu změny právní úpravy) meritorně rozhodnuto soudem prvního stupně.
  • Současně stojí za povšimnutí, že Okresní soud v Novém Jičíně v rozhodnutí ze dne 27. 10. 2011, č.j. 13C 66/2010-142 - viz příloha str. 57, v prakticky totožné věci konstatoval, že "Co se týče skutečnosti, že přes popsaný špatný technický stav soustavy, který ze zákona neumožňuje připojení dalších zdrojů, byly do ní další zdroje připojeny, pak zde se soud může jen domnívat, zda to je jen hrubá nedbalost nebo úmysl. V každém případě došlo k nezákonnému připojení dalších zdrojů a tím k nerovnému přístupu žadatelů k připojení do distribuční soustavy". Stěžovatel v této souvislosti tedy zdůrazňuje, že skutečnost, že došlo k nerovnému přístupu žadatelů k přístupu do distribuční soustavy (a tedy k podnikání), je daností, a byla potvrzena i rozhodnutím orgánu státní moci. ČEZD totiž tato kladná stanoviska k připojení v rozhodném období uděloval, případně jí to nařizoval tehdy ERÚ, který měnil dřívější odmítavá stanoviska ČEZD. To vše za situace, kdy stav sítí byl zcela totožný, stejně jako argumentace jednotlivých žadatelů, která nadto musela být správnímu orgánu známa z jeho úřední činnosti.
  • Krajský soud se v rozhodnutí ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015-185 - viz příloha str. 91 zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. Ve svém rozhodnutí pouze lakonicky zopakoval argumenty stran z písemných podání a ocitoval právní úpravu, aby se pak soustředil opět výhradně na otázku změny právní úpravy (k meritu věci opět nenajdeme byť jen jediné slovo). Samotný názor odvolacího soudu je vyjádřen jedním odstavcem následovně: "Dle názoru odvolacího soudu měl žalobce za, do určité míry patové situace, kdy došlo ke změně právních předpisů, znovu podat žádost o připojení FVE... tak, aby provozovatel distribuční soustavy, tedy žalovaný (ČEZD) byl povinen tuto žádost znovu posoudit v souladu s platnou právní úpravou." Ani soudem prvního stupně vyžadovaná změna žalobního návrhu tedy nemohla v rámci soudního přezkumu obstát, neboť soud nemohl rozhodnout podle vyhlášky ve znění do 31. 3. 2010 (neboť tato povinnost nebyla vykonatelná) a ani podle vyhlášky ve znění od 1. 4. 2010 (neboť o tomto návrhu správní orgán nerozhodoval). Tímto výkladem ovšem soudy vytvořily pro stěžovatele zcela neřešitelnou procesní situaci. Proč tedy soud prvního stupně stěžovatele vedl k tomu, aby změnil petit, a změnu žalobního návrhu po něm vyžadoval, není stěžovateli zřejmé.
  • Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, v citovaném rozhodnutí tedy zcela pominuly realitu, ve které snad právo má fungovat. Realitou totiž je, že v době, kdy rozhodoval nejen odvolací soud, ale i soud prvního stupně, nebylo možné jednoduše podat žádost znovu. V průběhu celé věci se totiž zejména změnily výkupní ceny elektrické energie[5], jakož i jiné podmínky pro úspěšné realizování zamýšlené fotovoltaické elektrárny. Nové podání žádosti by celý projekt pouze odsoudilo k nutnému ekonomickému neúspěchu.
  • Nejvyšší soud ČR usnesením č. j. 32 Cdo 2963/2016-247 ze dne 10. 5. 2017 - viz příloha str. 108 dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl a k věci samé se vyjádřil tak, že došlo-li v průběhu soudního řízení ke změně právní úpravy, jejímž důsledkem je nahrazení původního institutu kladného stanoviska k připojení k elektrizační soustavě přímo uzavřením smlouvy o připojení nebo smlouvy o smlouvě budoucí o připojení, je na stěžovateli, aby změny právní úpravy reflektoval a zařídil se podle nich, tedy aby znovu podal příslušnou žádost o připojení v souladu s platnou právní úpravou. Opět, ekonomické důsledky takového přístupu (podávání nové žádosti za zcela odlišné právní situace i situace na trhu s elektřinou, jakož i otázka nákladů řízení před soudy prvního stupně) zůstaly opět zcela nepovšimnuty.
  • Stěžovatel podal dne 20. 6. 2017 ústavní stížnost - viz příloha str. 111 směřující proti všem shora uvedeným rozhodnutím, neboť byl přesvědčen, že těmito rozhodnutími vnitrostátních soudů bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv a svobod, a to především do práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, do práva na rovné zacházení podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
  • Ústavní soud zásah do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv nebo svobod dle svých slov nezjistil, a proto stížnost stěžovatele dne 15. srpna 2017 usnesením II. ÚS 1916/17 jako údajně zjevně neopodstatněnou odmítl - viz příloha str. 123. Ústavní soud - zcela v intencích dřívějších soudních rozhodnutí - uvedl, že nespatřuje vady rozhodnutí správního orgánu (zejména vady hodnocení a vyhledávání důkazů) a dále, že "pokud soudy postupovaly podle platné zákonné úpravy, která vytvořila složitou procesní situaci v neprospěch stěžovatele," nelze v tom spatřovat zásah do jeho základních práv a svobod. Ústavní soud dále uvedl, že "Stěžovatel byl opakovaně ze strany soudů poučen, že žalobní petit, kterého se domáhá, je za současné právní úpravy nevykonatelný a soud proto nemůže Energetickému regulačnímu úřadu uložit povinnost vydat stěžovatelem požadované kladné stanovisko. Bylo tedy rozhodnutím stěžovatele, že se nebude poučením soudu o podání nové žádosti o připojení výrobny elektřiny řídit." I zde se tedy v plném rozsahu aplikuje argumentace stěžovatele ohledně odtržení od reality, neboť ani Ústavní soud nedává po tomto svém závěru návod, jakým způsobem by stěžovatel - za zcela jiné situace právní i ekonomické - měl reálně tuto žádost podávat tak, aby byla udržitelná.
  • Citované usnesení Ústavního soudu České republiky bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 7. září 2017 - viz příloha str. 130.

II.

  • Stěžovatel je přesvědčen, že shora popsanými událostmi došlo k porušení jeho základních práv a svobod, zaručených mu Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod České republiky, Listinou základních práv a svobod Evropské unie a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to konkrétně práv zakotvených v čl. 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení), čl. 13 (právo na účinný právní prostředek nápravy), čl. 1 Dodatkového protokolu (ochrana majetku) a čl. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě (zákaz diskriminace).

Ochrana majetku (čl. 1. Dodatkového protokolu)

  • Stěžovatel je přesvědčen, že shora popsanými událostmi došlo k zásahu do jeho majetkových práv, a to jak ze strany ČEZD (což je ipso facto státem ovládaná společnost), tak ze strany ERÚ a konečně i ze strany České republiky, která nedostála svému pozitivnímu závazku zajistit ve svém právním systému, že majetková práva budou dostatečně chráněna zákonem a že těm, jejichž práva budou porušena, budou dány k dispozici adekvátní prostředky nápravy vč. povinnosti státních orgánů vést účinné vyšetřování (rozsudek ESLP Blumberga proti Lotyšsku ze dne 14. 10. 2008).
  • Současně má stěžovatel za to, že Česká republika porušila svůj závazek vedoucí k tomu, aby normy vnitrostátního práva byly dostatečně přesné a jejich aplikace předvídatelná (viz např. rozsudek Velkého Senátu ESLP ve věci Hutten-Czapska proti Polsku ze dne 19. 6. 2006 č. 35014/97).
  • Rozhodnutí ČEZD i ERÚ jsou dle názoru stěžovatele:

i. založena na libovůli a nerespektování povinnosti uložené ČEZD i ERÚ příslušnými ustanoveními energetického zákona,

ii. diskriminační, tedy rozdílného zacházení oproti jiným subjektům požadujícím připojení zařízení k distribuční soustavě.

  • Rozhodnutí ERÚ nadto

iii. nerespektují zákonnou úpravu ve vztahu k provádění důkazů ze strany správního orgánu,

čímž ve všech případech došlo k zásahu do majetkových práv stěžovatele.

  • Stěžovatel má za to, že ČEZD zcela účelově odmítal žádosti menších žadatelů o připojení s odkazem na vyfabulované a irelevantní tvrzení (viz výše), aby místo toho mohl připojit velké solární elektrárny, vlastněné spřízněnými subjekty (např. mateřskou společností ČEZ). Vzhledem k monopolnímu postavení ČEZD na trhu v dané lokalitě (jiný subjekt o připojení nebylo možné žádat) došlo k pokřivení celého trhu se solárními elektrárnami. To by samo o sobě nemusel být takový problém, pokud by ovšem byl dán stěžovateli takový prostředek ochrany, aby se proti svévolnému postupu ČEZD mohl bránit, což mu ale bylo jak ze strany ERÚ, tak ze strany České republiky znemožněno.
  • K bodu 40. i. a ii. výše stěžovatel uvádí, že ERÚ byl zřízen dne 1. 1. 2001 jako nezávislý správní úřad pro výkon regulace v energetice. Ve vztahu ke stěžovateli se tak nicméně nechoval, neboť ačkoliv zákonné podmínky pro připojení zamýšlené fotovoltaické elektrárny stěžovatel splnil, resp. nebyly naplněny podmínky, za kterých lze odmítnou připojení nového zdroje do sítě, což doložil celou řadou podkladů (např. studií připojitelnosti, na základě které byla solární elektrárna s řádově vyšším výkonem ve stejné lokalitě připojena) a ačkoliv v jiných případech ERÚ rozhodl tak, že je ČEZD povinen fotovoltaické elektrárny do stejné uzlové oblasti připojit, ani v jednom případě žádosti stěžovatele nedošlo k tomu, že by bylo ERÚ rozhodnuto tak, že je ČEZD povinen stěžovatele připojit. ERÚ přitom jako nezávislý správní orgán - jehož kompetence jsou definovány zákonem a samotným smyslem úřadu - musel vědět, jaký vliv může mít zamýšlená fotovoltaická elektrárna žadatele na elektrizační síť (totiž nulový). Vzhledem k situaci, že slunce vychází i zapadá každý den v určitém, přesně definovaném čase na konkrétním geografickém místě, lze s velkou přesností spočítat velikost pravděpodobného minimálního i maximálního výkonu, kterou může každá výrobna současně vyrábět a nasimulovat i její vývoj v čase. Navíc v době existence centrálního monitoringu počasí na území České republiky, je možno do hodnoty pravděpodobného výkonu zahrnout i vliv aktuálního počasí v určitém okruhu, a tím dále upřesnit současně možný výkon výrobny. Tyto výpočty jsou tedy velmi přesné. To vše doložil stěžovatel propočty, zejm. studií připojitelnosti.
  • Podle této studie by byl dopad nově připojené fotovoltaické elektrárny "neměřitelný" a tedy "naprosto zanedbatelný". ČEZD v rámci správního řízení doložil pouze simulované výpočty, jejichž relevance je ovšem sporadická a vstupní hodnoty nebyly nijak prokázány; naopak, stěžovatel v tomto ohledu vždy namítal, že tyto hodnoty byly vybrány účelově a bez vztahu k realitě (což požadoval přezkoumat jak v rámci správního řízení - což mu nebylo umožněno - tak i následně přezkoumat věcně před soudem). Předmětná studie připojitelnosti byla podkladem pro rozhodnutí ve věci společnosti FitCraft, kde právě na základě této studie bylo ČEZD nařízeno vydat kladné stanovisko k navržené fotovoltaické elektrárně společnosti FitCraft. V případě záměru stěžovatele se jednalo o totožnou lokalitu (stejný pozemek, následně rozdělený na pozemky menší), jen výkon zamýšlené fotovoltaické elektrárny byl o polovinu menší.
  • Oproti tomu ČEZD provedl pouze simulace, do kterých ovšem zahrnul i parametry bez jakéhokoliv vztahu k realitě - např. rezervovaný výkon pro větrné elektrárny (které ovšem nebyly v dané lokalitě nikdy realizovány!). K tomu stěžovatel pro přiblížení pouze dodává, že u větrných elektráren je situace odlišná. Větrné elektrárny je možné instalovat pouze v několika lokalitách s největší pravděpodobností větrnosti a síly větru. To znamená, že větrné elektrárny na rozdíl od fotovoltaických se musí mnohem více soustředit do tzv. větrných farem (seskupení většího počtu větrných elektráren v jedné zeměpisné lokalitě). Právě z tohoto principu vyplývá, že z těchto několika málo nejvíce využívaných větrníkových lokalit se produkuje na stejnou plochu několikrát větší výkon, což představuje v mnoha případech nadbytek tohoto lokálního výkonu nad její místní potřebou, a je proto nutno tento výkon přenést na větší vzdálenosti a do vzdálenějších lokalit. Pokud ovšem ČEZD hodlal umožnit výstavbu větrných elektráren (anebo pouze s odkazem na tyto větrné elektrárny účelově blokoval určitý výkon pro jiné projekty, které chtěl následně povolit, je zcela nelogické, aby nepovolil solární elektrárny, které takové problémy nikdy nevyvolávají.
  • Pokud pak ERÚ konkrétní podklad (studii připojitelnosti) v jednom případě výslovně hodnotí jako podklad, na základě kterého lze ve stejné uzlové oblasti jednu fotovoltaickou elektrárnu připojit, a v druhém případě tomuto podkladu odmítne přiznat jakoukoliv relevanci, a jako bernou minci vyhodnotí pouze simulované podklady dodané ČEZD, dostává se do extrémního rozporu s § 7 (rovnost všech osob a zákaz diskriminace) a 8 (jednotnost vystupování veřejné správy vůči dotčeným osobám) správního řádu, jakož i se shora citovanými čl Úmluvy - zejména čl. 1 Dodatkového protokolu (ochrana majetku), ale i čl. 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení), čl. 13 (právo na účinný právní prostředek nápravy), čl. 14 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě (zákaz diskriminace).
  • Za popsané situace by bývalo bylo dle stěžovatele logické, kdyby ERÚ rozhodl tak, že má ČEZD povinnost vydat kladné stanovisko a nechal by stěžovatele realizovat svůj podnikatelský záměr (nebo alespoň vedl správní řízení tak, aby byly odstraněny veškeré rozpory mezi podklady). Celkem jednoduchými testy by bylo docíleno zjištění (vypnutím a zapnutím elektrárny stěžovatele za současného odečtu stavu elektrické energie na údajně přetíženém vedení u rozvodny Lískovec), že ve vztahu k tomuto vedení nemohlo mít připojení fotovoltaické elektrárny stěžovatele žádný dopad (elektrický proud ze stěžovatelovy zamýšlené fotovoltaické elektrárny by se zde vůbec neprojevil). Současně mohl být celý hypotetický problém řešen v navazujícím kolaudačním řízení, ve kterém stavební úřad zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí (viz § 122 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále jen "stavební zákon")). Změnou právní úpravy (se kterou bylo již v době podání žádosti stěžovatele počítáno), bylo navíc zavedeno dispečerské řízení provozu elektráren využívajících obnovitelné zdroje, čímž se eliminoval - již tak neměřitelný - vliv těchto elektráren na přenosovou síť. Právní řád nadto umožňoval celou řadu zásahů ex post (ať již v gesci ERÚ, či v gesci stavebního úřadu), pokud by se v jednotlivých případech prokázalo, že provoz konkrétní fotovoltaické elektrárny zatěžuje příliš přenosovou soustavu. To bylo ovšem podnikatelské riziko stěžovatele, které by - za předpokladu, že by mu státní orgány dovolily vůbec jeho podnikatelský záměr realizovat - byl stěžovatel ochoten nést, případně ho ve spolupráci s dotčenými orgány minimalizovat.
  • K provádění důkazů ze strany ERÚ stěžovatel uvádí, že postup ERÚ, který v daném případě neodstranil rozpory mezi založenými podklady provedením důkazů nových - např. znaleckého posudku, který by odstranil veškeré pochyby již ve správním řízení - je v rozporu s cílem správního řízení. Též ve sporném řízení je povinností správního orgánu zjistit skutečný stav věci; správní orgán však vychází přednostně z důkazů, které byly účastníky navrženy, a teprve tehdy, pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné[6]. Sporné řízení správní podle § 141 správního řádu se přitom vede u ERÚ zejména proto, že ERÚ disponuje rozsáhlými mimoprávními znalostmi z oblasti energetiky, které mu umožňuji věcně řešit spory daleko efektivněji a s nižšími náklady, než v případě soudního řízení. Tyto specifické znalosti je nicméně správní orgán v rámci sporného správního řízení povinen aplikovat, jinak celá úprava sporného řízení správního zcela postrádá smysl. Vzhledem k počtu sporů vedených s ČEZD a vzhledem k tomu, že ERÚ disponuje statistikami, modulacemi a výpočty, ERÚ musel v době rozhodování o žádosti stěžovatele vědět, jaký je reálný stav sítě, případně musel mít minimálně závažné pochybnosti o simulacích ze strany ČEZD. Uvedené je zcela jednoznačně potvrzeno skutečností, že správní orgán 13. 3. 2009 rozhodl _- viz příloha str. 41, že fakt, že předmětné vedení je v některém provozním režimu přetíženo, již v současné době neznamená, že byl prokázán negativní vliv připojení fotovoltaické elektrárny (Ing. Szolony). ERÚ přitom dne 26. 2. 2009 (tj. cca 2 týdny před tímto rozhodnutím) rozhodl v případě stěžovatele o zamítnutí jeho rozkladu. Byť v konkrétních případech byla zřejmě důkazní situace zejména na straně ČEZD (selektivně) odlišná, nezbavuje to samozřejmě ERÚ jako správní orgán povinností uložených mu § 7 a § 8 správního řádu (tedy povinnosti nediskriminovat jednotlivé osoby a zároveň dbát na vzájemný soulad všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby). ERÚ, jako správní orgán, má současně zákonem i Ústavou vymezenou povinnost zasahovat do oprávněných zájmů fyzických osob - jako je např. právo k majetku či právo na podnikání - co nejméně. Pokud měl ERÚ na základě dodaných podkladů (protichůdných) pochybnosti o tom, zda a jak lze připojit zamýšlenou fotovoltaickou elektrárnu stěžovatele, měl si nechat vyhotovit vlastní znalecký posudek či si sám obstarat podklady, tj. postupovat tak, jak je veden § 141 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 7 a 8 správního řádu.
  • Stěžovatel je nad rámec uvedeného přesvědčen, že - jak již judikoval i Ústavní soud[7] - ke znakům právního státu neoddělitelně patří princip právní jistoty a z něj plynoucí princip ochrany oprávněné důvěry v právo, který jako stěžejní znak a předpoklad právního státu v sobě implikuje především efektivní ochranu práv všech právních subjektů ve stejných případech shodným způsobem a předvídatelnost postupu státu a jeho orgánů. Rozhodovací praxe ERÚ - zřejmě i v důsledku nastavení příslušné právní úpravy (sporného řízení správního) ze strany státu - byla naprosto nepředvídatelná, jednotlivá rozhodnutí nebyla transparentně odůvodněna a neopírala se o akceptovatelné racionální a objektivní důvody, které by reagovaly i na právní vývody předtím v rozhodovací praxi ERÚ v jiných případech uplatňované.
  • Stěžovatel je nicméně přesvědčen, že ERÚ žádné pochyby o faktické stránce věci neměl, neboť sám ERÚ zcela jednoznačně uvedl, že samotná zamýšlená fotovoltaická elektrárna stěžovatele nemůže mít žádný vliv na přenosovou soustavu. Pokud ovšem žádný takový vliv nebyl, nelze usoudit na naplnění jakéhokoliv důvodu pro zamítnutí žádosti stěžovatele, tím spíše za situace, kdy jiným subjektům byly jejich žádosti povolovány. Nelze totiž vycházet z hypotetických úvah ohledně teoreticky rezervovaných příkonů teoreticky v budoucnu budovaných elektráren (které nakonec nebyly realizovány) či lokálních zdrojů (a v případě jiných subjektů odkázat na to, že ČEZD "neuneslo důkazní břemeno"). V době rozhodování ERÚ navíc již byly naplněny podmínky, kterými ČEZD odůvodnil odmítnutí žádosti stěžovatele, tj. zejména připojení velkého odběratele (společnost Hyundai v Nošovicích).
  • Lze tedy uzavřít, že stěžovatel splnil nároky kladené zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů i energetického zákona, neboť doložil, že by vliv připojované fotovoltaické elektrárny byl zcela neměřitelný a současně doložil, že jiným subjektům je selektivně vyhovováno. Bylo pak věcí státu, resp. orgánů státu, aby stěžovateli jeho podnikání za předem daných podmínek umožnil, k čemuž ovšem nedošlo. Tím ovšem podle názoru stěžovatele došlo k zásahu do jeho legitimního očekávání ve vztahu k právu užívat majetek (v plné šíři tohoto pojmu, jak jej vykládá ESLP).

Zákaz diskriminace (čl. 14 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 12)

  • Podle ustálené judikatury Soudu se diskriminací rozumí rozdílné zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci, které nemá objektivní a rozumné odůvodnění ... přičemž musí být prokázáno, že s jinými osobami v analogické nebo v podstatných rysech podobné situaci je zacházeno výhodněji a že tento rozdíl v zacházení je diskriminační (např. Kiyutin proti Rusku, rozsudek, 10. 3. 2011, Andrle proti České republice, rozsudek, 17. 2. 2011, D. H. a další proti České republice, rozsudek Velkého Senátu, 13. 11. 2007 a další).
  • Stěžovatel vždy hodlal fotovoltaické elektrárny budovat jako drobné výrobny na rodinné domy a průmyslové stavby, zcela ve smyslu původní ideje energetické samostatnosti "vyrob si tolik, kolik sám spotřebuješ". Těmito decentralizovanými výrobnami o malém výkonu, přizpůsobenými tak, aby kryly energetickou potřebu dané stavby či objektu, doplněnými o akumulační baterie, by stěžovatel naopak přispěl (mimo příspěvku ke stavu planety) ke stabilitě přenosové soustavy, respektive k tomu, že by údajně přetížené vedení rozvodny Lískovec mohlo přenášet méně elektrické energie ke koncovým zákazníkům. Naopak, vždy to byl ČEZ (mateřská společnost ČEZD), který stavěl či kupoval obří solární parky, které mohou způsobovat rozkolísanost přenosové soustavy. Tyto elektrárny však byly společností ČEZD bez problémů připojovány.
  • Pokud stěžovateli nebylo vyhověno, zatímco jiným žadatelům (buď těm, na které odkazuje stěžovatel ve všech podáních vč. tohoto), či společnosti ČEZ, a.s. a dalším velkým výrobcům, byla tím založena neoprávněná nerovnost mezi stěžovateli ve vztahu k přístupu k podnikání. Na jedné straně totiž byly subjekty, vůči nimž ČEZD dokládal různé studie a posudky (byť vykonstruované), a na straně druhé byly subjekty, ve vztahu k nimž ČEZD - za stejných podmínek v síti (stejná lokalita, podobné výkony) žádné podklady nedokládal. Přitom podle čl. 14 Úmluvy musí být práva založená Úmluvou zajištěna bez jakékoliv diskriminace; podle stěžovatele však neexistuje jediný racionální důvod, který by odůvodnil toto diskriminační zacházení, dané přístupem ČEZD, ERÚ i příslušnou legislativou.
  • Zejména v tomto ohledu - mimo skutečností, na které již stěžovatel odkázal výše - spatřuje stěžovatel porušení zákazu diskriminace primárně ve vztahu k právu garantovanému čl. 1 Protokolu č. 1 (ochrana majetku).
  • Stěžovatel nadto připomíná, že podle ustálené judikatury Soudu má stát (Česká republika) i určité pozitivní závazky - a to přijmout veškerá legislativní i správní opatření proto, aby v rámci jeho jurisdikce nedocházelo k "soukromé" diskriminaci, tedy k nedůvodnému rozlišování ze zakázaných důvodů ze strany soukromých subjektů. To ze strany státu učiněno nebylo, neboť přijatou legislativou umožnil stát jednotlivé žadatele o připojení ze strany ČEZD diskriminovat (a to již samotným vedením správního řízení v režimu sporného správního řízení, jakož i popsanou změnou § 5 vyhlášky). Současně, pokud by k diskriminaci došlo, stát má povinnost tento jev nejenom vyšetřit, ale i aktivně potírat do budoucna a zasadit se o nápravu (kupř. Mižigárová proti Slovensku, rozsudek, 14. 12. 2010, a další). Stát nicméně žádné z podání, která stěžovatel učinil, nevyšetřil (a to jak trestněprávní podání, tak i podání k Veřejnému ochránci práv či k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže) a o nápravu se nezasadil (naopak znemožnil v dané věci přezkum věcné stránky celého sporu).
  • Stěžovateli je známa aplikace tzv. testu diskriminace, přičemž je přesvědčen, že všechna aplikační kritéria testu diskriminace byla naplněna. Prokazatelně totiž došlo k diskriminaci stěžovatele, když jeho žádosti byly ve všech případech vždy zamítnuty (bez ohledu na výši výkonu navrženého zdroje, bez ohledu na situaci na trhu, bez ohledu na to, zda bylo údajně přetížené vedení rekonstruováno, bez ohledu na to, zda došlo k připojení zmiňovaného velkého odběratele a bez ohledu na všechny podklady a tvrzení dodávaná stěžovatelem), zatímco fotovoltaické elektrárny jiných žadatelů (zejména velkých dodavatelů) byly připojovány. Důvodem byl zřejmě nejprve samotný fakt podání žádosti, následně pak k tomuto přistoupil i fakt, že stěžovatel se v rámci možností daných mu právním řádem České republiky proti tomuto postupu všemi dostupnými prostředky bránil. Stěžovatel je zejména přesvědčen, že diskriminační zacházení, kterému byl podroben, rozhodně nesledovalo legitimní cíl (neboť cílem bylo zabránit ČEZD v přístupu drobných žadatelů na trh s fotovoltaickou energií) a přijatá opatření ze strany státu nebyla přiměřená (neboť tento postup ČEZD legalizoval). Samotný fakt, že k diskriminaci došlo, byl ostatně zjištěn i soudem (viz výše citované rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně, případně rozhodnutí o rozkladu ve věci společnosti FitCraft). Současně stěžovatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4338/2016 - viz příloha str. ___, ve kterém citovaný soud v obdobné věci (ve věci, kde ČEZD prodléval s připojením výrobny elektřiny u menších žadatelů až do roku 2011, kdy však už platila jiná pravidla co do výkupních cen elektřiny, zatímco elektrárny společnosti ČEZ zvládl připojit do konce roku 2010 - dne 31. 12. 2010 např. připojil 17 výroben elektřiny společnosti) uvedl: "Dovolatelka v řízení před soudem prvního stupně a též v odvolacím řízení tvrdila konkrétní skutečnosti (a označila k nim též důkazy), na základě kterých dovozovala, že jednání žalované vůči jednotlivým výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů bylo rozdílné, resp. že někteří z výrobců byli žalovanou neoprávněně zvýhodňováni, přičemž kapacita distribuční sítě umožňovala připojit výrobnu elektřiny ve vlastnictví dovolatelky do konce roku 2010, aniž by tím byl ohrožen spolehlivý provoz distribuční sítě. Soudy obou stupňů se však těmito skutečnostmi z pohledu shora citovaných zákonných ustanovení nezabývaly, ačkoliv prokázané porušení pravidel podnikání v elektroenergetice a pravidel hospodářské soutěže žalovanou by mohlo mít vliv na závěr o její případné odpovědnosti za škodu, jejíž náhrady se dovolatelka domáhá." I z uvedeného je zřejmé, že v rámci podnikání na trhu s fotovoltaickou elektřinou docházelo (dochází) ze strany společnosti ČEZD k naprosto neuvěřitelnému deformování, zatímco Česká republika toto jednání (státní společnosti) toleruje, respektive mu nijak nebrání.
  • Stěžovatel je dále přesvědčen, že přijetí zmíněné změny § 5 vyhlášky - pokud by snad dle názoru Soudu nepředstavovalo přímou diskriminaci - představuje minimálně nepřímou diskriminaci stěžovatele (v rozsudku velkého senátu D. H. a další proti České republice, Soud nepřímou diskriminaci definoval v § 175 jako "politiku nebo obecné opatření, které má nepřiměřené negativní dopady na určitou skupinu, může být považováno za diskriminační bez ohledu na to, že na takovou skupinu není konkrétně zaměřeno"). K tomu stěžovatel podotýká, že mu bylo zabráněno získat příslušné informace a statistiky, kterými by mohl svá tvrzení jednoznačně prokázat. Na základě podání žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, bylo ze strany ERÚ sděleno, že údajně těmito údaji nedisponuje, a ze strany ČEZD bylo sděleno, že - dle svého názoru - není orgánem povinným ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Za této situace nechť příslušné informace předloží Česká republika. Stěžovatel sám předkládá tabulku - viz příloha str. ______, která byla získána přímo ze stránek ERÚ (jako lživé se tak ukazuje tvrzení, že ERÚ těmito informacemi nedisponuje, ERÚ tyto informace zřejmě nechce dobrovolně poskytovat), ze které vyplývá do konce roku 2011 - udělení licence celkem 619 novým fotovoltaickým elektrárnám v lokalitě, kam by se připojovala zamýšlená fotovoltaická elektrárna žadatele. Již z tohoto samotného faktu lze na diskriminaci stěžovatele jednoznačně usoudit.

Právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy)

  • V rámci řízení před soudem prvního stupně ČEZD uvedl, že jeden z údajných důvodů pro zamítnutí žádosti stěžovatele (ohrožení provozu distribuční soustavy) "odpadl", druhý důvod (nedostatek kapacity vysokého napětí v lokalitě Lískovec) údajně "stále trvá" (což bylo vyvráceno samotným vyjádřením ERÚ v řízení o rozkladu). Současně ČEZD uvedl, že z důvodu změny právní úpravy s účinností od 1. 4. 2010 nelze údajně o nároku stěžovatele rozhodnout.
  • Soud prvního stupně, jakož i veškeré další vnitrostátní soudy, následně tuto argumentaci převzal, aniž by umožnil věcné dokazování ve vztahu k tomu, zda byly či nebyly naplněny podmínky pro připojení fotovoltaické elektrárny stěžovatele do sítě. Soud prvního stupně zamítl provést důkaz spisem ERÚ (resp. spisy ERÚ v jiných věcech) a zamítl ustanovit znalce pro odstranění rozporů mezi podklady doloženými ČEZD (simulace připojení) a stěžovatelem (studie připojitelnosti), resp. tvrzeními ČEZD (připojením dojde k údajnému přetížení vedení) a stěžovatele (případný vliv bude na kritickém úseku neměřitelný a není tedy důvod zamýšlený zdroj nepovolit).
  • Po krátké rekapitulaci stavu právní úpravy soud prvního stupně uvedl, že "proto byla žaloba zamítnuta, neboť žalobce (stěžovatel) setrval, přes poučení dané soudem, na původním petitu". Jak odvolací soud, tak následně Nejvyšší soud, jakož i Ústavní soud, pominuly lidskoprávní dimenzi a aspekty celého případu. Dle názoru stěžovatele došlo k nepřípustnému odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), neboť stěžovateli bylo těmito rozhodnutími znemožněno dosáhnout věcného přezkumu rozhodnutí ČEZD a rozhodnutí ERÚ vydaných ve správním řízení, a současně stěžovatele - bez meritorního přezkoumání věci - paušálně odsoudilo k náhradě nákladů zahájeného soudního řízení.
  • Stěžovatel přitom ke dni podání žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny zcela legitimně očekával, že jeho žádosti bude vyhověno, ke dni zahájení správního řízení zcela legitimně očekával, že ERÚ bude rozhodovat typově shodné věci shodným způsobem (ve smyslu své ustálené aplikační praxe ERÚ a v souladu se shora citovanými ustanoveními zákonů) a že proti rozhodnutí ERÚ bude moci podat účinný prostředek nápravy a ke dni zahájení soudního řízení zcela legitimně očekával, že nezávislý soud (který je povolán k přezkumu správních rozhodnutí) věcně přezkoumá celý proces a na základě volného hodnocení důkazů rozhodne, na čí straně je právo. Jak ostatně judikoval Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 185/04: "Legitimní očekávání tedy nepůsobí bezprostředně mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí (tedy mezi subjekty soukromého práva), nýbrž je to ústavně garantované základní právo, které působí ve vztahu stěžovatele vůči státní moci, tj. soudu, jejž zavazuje povinnost poskytovat ochranu takovému legitimnímu očekávání, a to cestou interpretace a aplikace příslušných norem jednoduchého práva." Pouhou změnou právní úpravy nicméně došlo k tomu, že se stanovisko ČEZD, jakož i veškeré vývody ERÚ ze správního řízení, staly nepřezkoumatelné a de facto nezměnitelné, neboť dle soudu neexistoval žádný legální způsob, jakým by bylo možné tato rozhodnutí zrušit.
  • Přitom Ústavní soud v mnoha věcech již dříve určil, jakým způsobem je třeba k aplikaci práva přistupovat, např. v rozhodnutí IV. ÚS 525/02 uvedl, že soudy právního státu chránícího individuální lidská práva a svobody jsou ústavně zavázány promýšlet důsledky svých rozhodnutí, zohledňovat svůj předchozí postup, dbát na vynutitelnost vydávaných rozhodnutí a neposuzovat věc jenom z hlediska izolovaného výkladu jednoho ustanovení... Každému navrhovateli vzniká v řízení před orgánem veřejné moci legitimní očekávání, že bude-li postupovat v souladu se zákonem a konkrétními pokyny tohoto orgánu, povede to v případě úspěchu ve sporu k vydání reálně vykonatelného rozhodnutí. V rozhodnutí sp. zn. I.ÚS 287/04 Ústavní soud výslovně uvedl, že rozhodne-li se zákonodárce místo ponechání dosavadní úpravy nově stanovit zánik právních nároků v důsledku nesplnění podmínek pro jejich uplatnění (jež byly stanoveny později), může při obecně uznávaném zákazu pravé zpětné působnosti (retroaktivity) využít pouze tzv. nepravou retroaktivitu, o niž jde i v nyní projednávané věci. Zákonodárce závažnost dopadů tohoto institutu zpravidla reflektuje tím, že v přechodných ustanoveních jednoznačně upraví režim nároků vzniklých za dosavadní úpravy, jež se do budoucna budou řídit úpravou novou (srov. úpravu časové působnosti provedenou v § 763 odst. 2 obchodního zákoníku či v § 278 zákoníku práce). Zákonodárce tak respektuje imperativ ústavní konformity zákonné úpravy, který ostatně pro případy nepravé retroaktivity opakovaně artikuloval i Ústavní soud - např. v nálezu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, v němž mj. uvedl, že: "Obecně v případech časového střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroaktivita... Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se (však) řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita). Aplikuje se tady princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání ...Zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. Dochází k tomu v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva a svobody. Platí tu zároveň maxima, přikazující v případě omezení základního práva, resp. svobody šetřit jeho podstatu a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod)." Přechodná ustanovení vyhlášky č. 81/2010 Sb. nicméně ve vztahu ke shora nastíněné problematice mlčí. Z mlčení přechodných ustanovení novely může být - i dle názoru Ústavního soudu - stejně dobře vyvozeno, že novela se nároků vzniklých za staré právní úpravy netýká, a že tedy celá věc měla být posouzena podle stávající právní úpravy. V tomto ohledu stěžovatel opět odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 252/04.
  • K tomu stěžovatel podotýká, že ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu chrání i legitimní očekávání, které je integrální součástí ochrany majetkových práv (rozhodnutí Velkého Senátu ze dne 5. 1. 2000, Beyeler proti Itálii, 33202/96: § 100, rozhodnutí první sekce ze dne 19. 6. 2001, Zwierzyński proti Polsku, 34049/96: § 63, či rozhodnutí Velkého Senátu ze dne 22. 6. 2004, Broniowski proti Polsku, 31443/96: § 129, aj.).
  • Celý právní problém, kterým soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí žaloby stěžovatele, byl tedy ve skutečnosti jednoduše právně řešitelný - a to jak v rovině podústavního práva např. analogickým odkazem na ustanovení § 179 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, podle kterého řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů, a také v rovině ústavního práva, když soudy jsou (mají být) povolány k ochraně základních práv a svobod. Analogicky bylo možné vycházet i ze znění zrušené vyhlášky a zohlednit rovněž časové hledisko - totiž že všechny úkony stěžovatele vč. podání žaloby byly učiněny v období do 1. 4. 2010, tj. za účinnosti staré vyhlášky. Jak totiž konstantně judikuje Ústavní soud, zásada legitimního očekávání je jedním ze základních stavebních kamenů právního státu a je silně provázána se zásadou zákazu retroaktivity[8] (tj. že právní norma se nevztahuje do minulosti, včetně již zahájených řízení). Soud prvního stupně současně mohl při ústavně souladné interpretaci práva vyhlášku č. 81/2010 neaplikovat, resp. aplikovat vyhlášku č. 51/2009 Sb. ve znění do 31. 3. 2010.
  • Soudy jsou totiž vázány pouze zněním zákona, a pokud dojdou k názoru, že by došlo k porušení základních práv a svobod, mají povinnost podzákonný předpis neaplikovat. Ústavní soud totiž v mnoha svých rozhodnutích uvedl, že: "Vázanost soudce obecného soudu zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy znamená oprávnění soudu neaplikovat prováděcí právní předpis nebo jeho část, je-li příslušná právní úprava v něm obsažená soudem považována za rozpornou se zákonem nebo ústavním pořádkem [bod 47 citovaného usnesení; k oprávnění obecného soudu neaplikovat podzákonný právní předpis viz také např. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 80/49 SbNU 165; 287/2008 Sb.); nález sp. zn. I. ÚS 1126/07 ze dne 22. 11. 2007 (N 206/47 SbNU 647) či nález sp. zn. III. ÚS 269/05 ze dne 4. 10. 2006 (N 180/43 SbNU 51)]". Obecné soudy měly v dané věci především vážit, zda tím, že došlo v průběhu řízení ke změně podzákonného předpisu (jehož zněním nejsou soudy vázány) a tím, že by na tomto základě mělo dojít k zamítnutí žaloby, nebyla porušena ústavně garantovaná práva stěžovatele.
  • Dle názoru stěžovatele by v průběhu řízení zásadně neměla být zásahem státu měněna procesní pravidla, a pokud k tomu došlo, bylo třeba tím více dbát na ochranu práv účastníků v těch případech, kde se taková nepředvídatelná změna nastavených pravidel projeví. Aby rozhodnutí o žádosti stěžovatele mohlo vyhovovat požadavkům na spravedlivý proces, je třeba, aby bylo zváženo právě hledisko legitimního očekávání stěžovatele, zásah do majetkové sféry stěžovatele a principy spravedlnosti.
  • Podle Ústavního soudu je materiální právní stát vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivňována nejen legislativní činností státu či jeho orgánů (tvorbou práva), ale též činností státních orgánů aplikujících právo, neboť teprve aplikace a interpretace právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem. Stabilitu práva, právní jistotu jednotlivce a v konečném důsledku též míru důvěry občanů v právo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy), přistupují k výkladu právních norem. Ostatně na takovém významu judikatury soudů je vystavěna i dosavadní judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, která považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů (srov. rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne 24. 4. 1990, Müller a další proti Švýcarsku ze dne 24. 5. 1988, Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti SRN ze dne 20. 11. 1989 a další a například nálezy sp. zn. IV. ÚS 611/05 a Pl. ÚS 20/05; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 34 a nález č. 47; vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.).
  • Vztaženo do absurdního důsledku, lze k podobné situaci (nezaviněnému absolutnímu neúspěchu v soudním řízení) odsoudit jakýkoliv případ kteréhokoliv občana, neboť stačí pouhá změna vyhlášky (kterou tedy dokonce ani nepřijímá parlament, jako svrchovaný tvůrce práva, ale vydává ji bez jakékoliv rozpravy, oponentury či mezirezortního připomínkového řízení právě ERÚ, proti němuž ostatně původní žaloba směřovala a jehož rozhodnutí byla žalobou napadena) a soudní řízení zahájené podle dosavadní právní úpravy najednou nemůže být vůbec věcně projednáno. Důsledky takového postupu pro demokratický právní řád (jakéhokoliv státu) si stěžovatel ani nedovoluje domýšlet.
  • Stěžovatel je navíc toho názoru, že ke změně právní úpravy došlo účelově tak, aby bylo v rámci zahájených soudních a správních řízení znemožněno jednotlivým drobným žadatelům o připojení dosáhnout vykonatelného rozhodnutí. Jak ČEZD, tak i ERÚ si totiž musely být vědomi toho, že jejich stanovisko je před soudem věcně nehájitelné (soud prvního stupně hodlal provést důkaz znaleckým posudkem, který by zcela jistě rozpory mezi doloženými důkazy mohl odstranit a dát za pravdu stěžovateli). Žádný důvod k tomu, aby došlo ke změně právní úpravy, nelze z dostupných materiálů ke změně vyhlášky vyčíst (ostatně, jak již stěžovatel uváděl, změnou konkrétních institutů nedošlo z věcného hlediska k naprosto žádnému rozdílu - žádosti zůstaly stejné, stejně jako proces a výsledek celého procesu). Vzhledem k datu přijetí příslušné změny vyhlášky - krátce po zahájení soudního sporu stěžovatelem - a s přihlédnutím k výše uvedenému (záměna institutů neměla žádný věcný význam; změnu vyhlášky inicioval sám ERÚ) je nutné dojít k závěru, že změna ustanovení § 5 vyhlášky neměla žádný jiný význam kromě toho, aby zasáhla do probíhajících soudních i správních řízení a znemožnila tak žadatelům, jejichž žádosti o připojení byly zamítnuty, dosáhnout věcného rozhodnutí ve správním či soudním řízení. Žádné jiné objektivní a rozumné odůvodnění neexistuje.

Právo na účinný právní prostředek nápravy (článek 13 Úmluvy)

  • Stěžovatel namítá nerespektování článku 13 ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jak uvedeno výše, řízení vedené před vnitrostátními orgány žalovaného státu ve věci stěžovatele trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a stěžovatel neměl možnost délku tohoto řízení ovlivnit. Neexistenci účinného právního prostředku nápravy ve vnitrostátním právu, jehož prostřednictvím by stěžovatelé mohli v České republice poukazovat na délku předmětných řízení, konstatoval Soud již ve svém rozsudku ze dne 10. 7. 2003 ve věci Hartman proti České republice, § 84.
  • Ačkoli daná věc je v porovnání s věcí Hartman proti České republice posuzována podle novějšího zákona o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů), který se podáním stížností na orgány státní správy soudů ze strany účastníků řízení a podáním tzv. návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podrobně zabývá, v reálném životě ke zlepšení praxe soudů při řešení průtahů v řízení nedošlo. Prostředky, které mají stěžovatelé ve vnitrostátním právu k dispozici tak nejsou způsobilé zamezit vzniku nebo pokračování tvrzeného porušení, a ani neposkytují dané osobě za každé již nastalé porušení vhodnou nápravu, jak to požaduje rozsudek Kudła proti Polsku, č. stížnosti 30210/96, rozsudek Velkého Senátu ze dne 26. října 2000.

Závěr

  • Stěžovatel je přesvědčen, že z důvodů shora vyložených došlo k zásahu do jeho práv chráněných Úmluvou. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní prostředky právní obrany stěžovatel vyčerpal, aniž by dosáhl nápravy dle svého názoru protiprávního stavu, byl přinucen se s touto stížností obrátit na Soud. Stěžovatel je přesvědčen, že výše popsané skutečnosti musí najít odraz v rozhodnutí Soudu, které by mohlo vést ke katarzi vztahů mezi stěžovatelem a Českou republikou, případně též ERÚ. Současně by to mohlo vést (či minimálně přispět) k narovnání podnikatelského prostředí v odvětví fotovoltaických elektráren v České republice.

Bořek Riess


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektrické energie z obnovitelných zdrojů na vnitřním trhu s elektrickou energií.

[2] Znění ke dni 20. 12. 2017: Provozovatel distribuční soustavy je dále povinen každému, kdo požádá o připojení k distribuční soustavě, stanovit podmínky a termín připojení a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá, je připojen a splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého a bezpečného provozu distribuční soustavy nebo přenosové soustavy.

[3] K tomu stěžovatel poznamenává, že ve věci tzv. solárního boomu byla - mimo trestních řízení zahájených stěžovatelem - podána celá řada trestních oznámení (jak ze strany ERÚ, tak ze strany solárních asociací, tak ze strany jednotlivých menších žadatelů). Všechna však byla bezvýsledná.

[4] Jak stěžovatel dokládá v příloze, od 17. 4. 2007 do 16. 12. 2011 bylo povoleno v Moravskoslezském kraji (tedy v oblasti, která byla kompletně napojena na elektrárnu Třebošovice, 619 nových fotovoltaických elektráren, některé z nich i 12x větší, než zamýšlená fotovoltaická elektrárna stěžovatele.

[5] Prakticky ihned po zjištění, jakým způsobem je stavba fotovoltaických elektráren v České republice realizována, byly přijímány změny zákona o podpoře obnovitelných zdrojů., které měly jako operativní účelové řešení zabránit skokovému nárůstu cen elektřiny a eliminovat z toho vyplývající negativní důsledky pro českou ekonomiku. I v těchto případech šlo o zásah do principu předvídatelnosti práva a legitimního očekávání, čehož se následně některé subjekty domáhaly soudními žalobami. I zde stěžovatel spatřuje jistou ústavněprávní dimenzi, nicméně jemu nebylo umožněno realizovat ani samotný podnikatelský záměr, což je o to závažnější.

[6] K tomu např. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 950.

[7] rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 252/04

[8] např. IV.ÚS 3559/15